Výjimečný jev, nahodilá událost málo pravděpodobná, taková může nastat častěji a blíže, než si mnohdy připouštíme.
Nepravděpodobná náhoda, až neuvěřitelná, potkala také bratrance. Tehdy v minulém století, při absenci internetu a sociálních sítí, bylo ve školách propagováno dopisování s někým v cizině. Ruština byla tehdy povinný předmět a tak pro zdokonalení doporučen byl ruský jazyk.
Jemu přidělili adresu dívky žijící v některé republice u Baltického moře. I tam se vyučoval ruský jazyk a prospěch měl být vzájemný. Tak si občas něco napsali a kontakt trval, i když po maturitě narukoval na vojnu.
Po roce výcviku u tehdejších nejmodernějších zbraní protivzdušné obrany je poslali na ostré střelby někam daleko do pouště ve spojenecké zemi. Cestovali vlakem jako výprava sportovců a po více než týdnu teprve dorazili do Moskvy. Tam byla plánovaná několika denní přestávka s možnosti navštívit a shlédnout turisticky atraktivní pamětihodnosti.
Sportovní tepláky vyměnili za parádní uniformy a vyrazili. Chodili, prodírali se davy turistů a poblíž Mauzolea, jak doma vyprávěl, tam zažil šok. Z lavičky vstal a proti němu vystartoval generál ČSLA, ověšený metály a řády a oslovil ho. Že krve by se v něm nedořezal, vyprávěl. Zareagoval a podle vojenského drilu předpisově pozdravil. Hlavou mu proběhlo tisíc myšlenek, co se asi děje, když po jeho boku ještě stojí nějaká dívka. To vůbec nevypadalo dobře.
Generál zahájil vlídný, přátelský a uklidňující rozhovor. To nic neměnilo na situaci, být ve střehu a opatrný v hovoru, co vůbec a jak smí povědět. Generál si asi byl toho vědom a opatrně se vyptával odkud je, že ho zajímá jenom civilní původ a profese. A nakonec vyslovil otázku, jestli náhodou nezná někoho jménem…
A pak vyslovil jeho plné jméno. Šok, úlek a zmatek jak se zachovat. Nebylo zbytí, po rozvaze přiznal, že tak se jmenuje také on sám. Pak už události dostaly rychlý a chaotický průběh. Ta dívka se mu vrhla kolem krku a dala prostor spontánním emocím. Generál se s chápavým úsměvem opět usadil na lavičce a se zalíbením je pozoroval.
Ano, byla to skutečně ta dívka, s níž si léta dopisoval. Jestli se ji zmínil, že bude v Moskvě nebo to zjistila jinak, to už nedohledáme. Faktem je, že ji nebylo zatěžko vyrazit do neznáma, na cestu přes tisíc kilometrů, věřit ve vlastní síly a trochu spoléhat i na náhodu. Zorganizovala si setkání s českým generálem, svěřila se mu se svým nápadem, on ji pomohl vyhledávat v davu české uniformy a další bylo už dílem osudu.
Aktéři zmiňovaných události už dávno nejsou mezi námi, ale jejich nevšední příhody vymykající se statistické pravděpodobnosti, ty snad stojí za připomenutí.
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Marie Ženatová
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
