Sice to bylo časově náročné, protože sotva jsem přijela z FL, tak jsem připravovala výstavu ve Světci. Druhý den jsem odjížděla do Prahy, s kolegy na naši promoci U3V. Pak jsem jen sbalila kufr, abych ho ráno popadla a jela na nádraží.

Poprvně jsem na sraz jela vlakem. Žmoulala jsem vytisknutý lístek, kdy a odkud vše vyjíždí, kde přesedat a ještě kontrolovala v mobilu. No jsem děsná. Ale byla jsem tak unavená, že jsem nechtěla jet autem. Nakonec děvčata, ze všech koutů naší země jezdí vlakem a perfektně. Sice při zpáteční cestě jsem vlezla do vlaku, který jel opačným směrem, ale hbitě jsem vyskočila, když jsem se ptala, jestli jsem správně.

Tak jsem ve zdraví dorazila na nádraží Roztoky u Křivoklátu s kamarádkou Jiřkou. A hned jsem tam viděla milé známé tváře, včetně našeho Honzy. Sice jsem se kasala, že to dojdu, ale jak jsem byla ráda za odvoz. Dokonce nám ještě náš šéfredaktor vynesl zavazadla až do druhého poschodí. No řekněte, kdo to má tak zařízeno? Přece naše parta íčkařská, kterou tvoří převážně ženy.

Ve dne jsme byli zaměstnáni poznáváním krásné krajiny, kolem Berounky. Večery byly odpočinkové, zábavné, po večeři nikdo nehodlal jít na kutě. Proč také, když jsme si toho měli tolik co říci a také jsme si krásně zazpívali /zabékali/ české a moravské písničky. 

Tolik vitality, dobré nálady, srdečnosti, to vše nás provázelo po celou dobu setkání. Mě těší, že se zapojilo i několik nových lidiček a myslím, že nelitují. A nakonec musím konstatovat, že náš obětavý a moc hodný Honza, nás má za odměnu. Vždyť on při nás mládne, jdeme mu dobrým příkladem!

Jak nerad se člověk loučí, ale víme, že se zase sejdeme. Přátelé, všem vám moc děkuji a jsem poctěná a šťastná, že vás znám a mám. ♥