Tehdy jsme měli zázemí u příbuzenstva ve Vimperku, se skvělým doprovodem na výpravy do hvozdů i rozlehlých plání.

Letos jsem se vydávala po vlastní ose k břehům Vydry, na Annín, Srní, Antýgl a dál. Počasí bylo májové, rozverné, ubytování v útulném penzionu, kde jsem byla jako jediný host, nemělo chybu.

Podělím se s vámi o jeden prosluněný výlet.

Z náměstí v liduprázdných Kašperských Horách  jsem vyšla kolem pranýře na Šibeniční vrch a následně na vrch Vinice. Panoramatické výhledy, klid a mír na stezkách a pěšinách, ptačí orchestr s ojedinělým sólem v korunách stromů, luční kvítí, studánka s polštářem pomněnek. Lesní kaple Panny Marie Pomocné s dřevěnou lavicí, aby poutník usedl a třeba vzpomněl na modlitbu Thomase Mora z 16. století:

Dopřej mi chuť k jídlu, Pane,
a také něco, co bych jed,
dej mi zdravé tělo, Pane,
a nauč mě s ním zacházet.

Dej mi zdravý rozum, Pane,
ať vidím dobro kolem nás,
ať se hříchem nevyděsím
a napravit jej umím včas.

Dej mi mladou duši, Pane,
ať nenaříká, nereptá,
dej, ať neberu moc vážně
své pošetilé malé já.

Dej mi, prosím, humor, Pane,
a milost, abych chápal vtip,
ať mám radost ze života
a umím druhé potěšit.

Na cestě s několika odbočkami mě provází hrad Kašperk, nejvýše položený hrad v Čechách, postavený v roce 1356 z příkazu římského císaře a českého krále Karla IV.

Majestátní dědictví našich předků vsazené do divukrásné přírodní scenérie zůstává darem pro všechny, kteří se dívají srdcem. Místo hřbitova kolem kostela sv. Mikuláše a kaple sv. Anny s dávnými železnými kříži vidím zahradu, skrápěnou horskou rosou. Tady pod baldachýnem stromů kvete chrpa, blatnice, hořec, pryskyřník i ostřice, tady člověka opouští bázeň z pomíjivosti života.

Vracím se do města, na jehož okraji potkávám školáčky, kteří mi přejí hezký den.

Dětské pozdravení je jako ozdoba šumavského džbánku, do něhož schovám vzpomínky a v čase smutnění se promění v živou vodu.

Přeji všem radostné putování naší krásnou zemí.

Všechny fotografie: Daniela Řeřichová