Od redakce íčka jsem obdržela dvě poukázky do Národního divadla. Bylo jasné, že do Prahy pojedu s dcerou. Ale kdy? Jelikož je dcera učitelkou a nedostane v průběhu školního roku dovolenou, hledala jsem víkendové přestavení. Volba padla na hru Ještě chvilku ve Stavovském divadle.

O velikonoční neděli jsme v ranních hodinách opustily své domovy a kolem jedenácté se setkaly před budovou pražského hlavního nádraží. Pěšky se přesunuly do hotelu Dar v blízkosti Staroměstského náměstí, kde jsme měly zajištěno ubytování. Po krátkém odpočinku jsme vyrazily hledat Stavovské divadlo a vychutnat si pohledy na Pražský hrad a Vltavu. Před pátou hodinou jsme seděly ve Stavovském divadle a obdivovaly jeho výzdobu. Divadelní hra byla plná neskutečných scén, které přibližují divadelní profese a známé inscenace. Přiznám se, že o přestávce jsme uvažovala o odchodu. Zůstala jsem a zpětně jsem si uvědomila, že hra nutí k zamyšlení na téma křivdy a odpuštění. Měly jsme v plánu procházku noční Prahou, ale tu jsme neuskutečnily. Došly síly.

O prvním dubnovém ránu jsem se procházela liduprázdnými ulicemi. Cílem vycházky byl Karlův most, kde bylo velmi málo turistů, a já mohla v klidu nasávat  jeho magickou atmosféru. Škoda, že nebylo lepší světlo. Většina fotografií skončila v koši. Po snídani jsme v deset hodin opustily hotel a vydaly se pěšky k Národnímu divadlu. Prošly jsme most Legií, poseděly v parku u Žofína a krátce po poledni odjely tramvají na hlavní nádraží. Kolem jedné hodiny nastal čas loučení, dcera odjela do Zlína a já do Rožnova p.R. 

Naše Velikonoce se vydařily. Počasí bylo na jedničku s hvězdičkou, pobyt v hotelu příjemný, procházky po Starém Městě kouzelné, kulturní zážitek nutící k zamyšlení a vlaky jely přesně podle jízdních řádů. Co víc si přát? Více času na toulky matičkou Prahou. Tak snad někdy příště.

Redakci íčka moc děkuji, díky ní jsem prožila nezapomenutelné Velikonoce. 

Přeji krásné květnové dny prožité bez zdravotních potíží a s úsměvem na rtech.