V Divadle Na Fidlovačce Vás nyní mohou diváci vidět ve hrách Hoří, má panenko a Válka Roseových. Viděl jste Vy sám oba tyto filmy a byly pro Vás inspirací?
Filmy jsem viděl, ale inspiroval jsem se pouze atmosférou, energií a stylem herectví. U Hoří, má panenko jsem sledoval kolektivní scény, tu opravdovost a naturálnost. Úkolem bylo moc nehrát, což pro mne bylo náročné (úsměv). A co se týká Války Roseových, tam jsem sledoval Michaela Douglase a jeho sebejistotu při ztvárnění právníka. To pro mne byla dobrá inspirace, abych mohl působit naprosto suverénně.

V komedii Hoří, má panenko vystupujete v roli konferenciéra a zároveň zpíváte s kapelou na hasičském bále. Jste znám i jako kytarista a zpěvák. Určitě Vám udělala pěvecká role radost. Jak si toto představení užíváte?
Mít možnost zpívat na jevišti a ještě po boku úžasné Vendulky Příhodové, to je prostě radost a závazek. Navíc jsme si některé písně do inscenace vybrali sami a společně s Petrem Ožanou a Jiřím Hájkem vymýšleli, co kdo bude zpívat. Z výsledku mám radost a užívám si každé představení.

Válka Roseových je všeobecně známý titul. Proč by se na něj měli diváci vydat?
Protože divadlo používá úplně jiné prostředky než film. Vidíte živé skutečné lidi a bavíte se jejich dialogy. Jste tady a teď, a i když třeba víte, jak to dopadne, baví vás sledovat, jakým způsobem k tomu dojde. Můžeme na jevišti používat náznak, projekci, interakci s divákem (což mám trošku zakázané) a divák si tak díky všem těm věcem dokresluje realitu a sám si tvoří příběh a zážitek.

Z představení Válka Roseových. FOTO: Alena Hrbková

Z představení Hoří, má panenko. FOTO: Alena Hrbková

Které postavě propůjčujete v dabingu svůj hlas nejraději?
Bavilo mě dabovat třeba Teda Mousbyho v seriálu Jak jsem poznal Vaši matku. Točilo se více sérií a já tak s Tedem a celou jeho partou žil několik let a rád se vracel do studia namluvit další řadu. Navíc máme s Tedem hodně společného... :-)

Lidé Vás také znají z obrazovky jako průvodce cestopisem Bedekr. Co Vám přinášejí poznatky z cizích zemí?
Popravdě, točíme poměrně ve velkém tempu, takže nestíhám poznat zemi, tak jak bych chtěl. Ale přeci jen zjistím něco o kultuře, památkách a gastronomii a hlavně získám tipy na případné budoucí výlety třeba s rodinou nebo na motorce. A hlavně je to pro mne odpočinek od divadla a hektického přebíhání z dabingu na jeviště atd…

Zasloužený respekt jste si získal i adrenalinovým seriálem Po jedné stopě. Po čem se Vám z motorkářské výpravy nejvíce stýská a na co byste nejraději zapomněl?
Asi nejvíc mi chybí ta svoboda, dobrodružství, adrenalin z nepoznaného a setkávání s lidmi a jejich kulturou. Zapomenout nechci na nic, i ty špatné nebo nepříjemné či nebezpečné chvíle byla cenná zkušenost. Ale příště bych vynechal některé pády.

Chystáte se na podobnou cestu a kam to bude?
Máme s Igorem něco v plánu, ale bude chvíli trvat, než já v divadle najdu čas na další delší cestu. Navíc točím a plánuju i jiné cestopisy, tak si na další cestu na motorce musím chvilku počkat. Ale chuť máme a rádi bychom našim divákům zase ukázali kus světa.

Na čem nyní pracujete a kde Vás naši čtenáři brzy uvidí?
Nejvíc mě teď zaměstnává divadlo. Hraju několik inscenací v divadle Na Fidlovačce, v Ungeltu, v Hudebním divadle v Karlíně. Takže jsem prakticky denně večer na jevišti. Zároveň natáčíme další řadu Bedekru v Anglii a Skotsku, kterou odvysílá ČT2 letos na podzim. Co se týká televize, tak se různé projekty objevují a zase mizí, takže uvidíme, co bude a kam to nacpu...