Každá doba má totiž své ustálené životní hodnoty, ať je to náš vztah k životnímu prostředí, založení rodiny, výchova dětí, úroveň vzdělání, přístup k životu, tvorba materiálních hodnot, jak svých, tak i celospolečenských, a tak dále. Patří sem také budování své kariéry i plnohodnotné trávení volného času.

Kvalita a úroveň těchto obecně platných životních hodnot byla a stále je poplatná nejrůznějším civilizačním úrovním, od dávného starověku, přes antiku a středověk, až po dnešek. Vedle běžných životních potřeb působí také náboženské zaměření té které společnosti, jež definuje celou řadu základních životních hodnot.

Doba ale nestojí na místě, vývoj pokračuje a mnohé naše ustálené životní hodnoty dostávají proto novou náplň. Jinak chtějí žít mladí, jinak chtějí žít ti věkem již pokročilejší, jejichž životní kořeny jsou mnohdy v daleké minulosti a na výrazné změny, které přináší stále nový a nový vývoj, nejsou schopni se zcela adaptovat.

Ať jsme ale účastníky jakékoli věkové skupiny, neměli bychom žít pouze v jediné zájmové bublině, ať už je to bublina kulturní, literární, hospodská, nebo třeba i sportovní. Anebo v  oblíbené bublině všeobecného nezájmu. Je třeba vnímat svět kolem nás jako celek a neupřít se pouze na jeden a týž moment naší existence. Životní hodnoty, vycházející z našich základních potřeb a zájmů, dávají totiž našim životům smysl.

My, věkem již pokročilejší, se svými zájmy a názory, získanými rodinnou výchovou a trochu odlišnými zvyklostmi doby svého mládí, se většinou trochu lišíme od té věkově nejmladší skupiny, která nemá problém se většinově identifikovat s moderními trendy současného světa.

Všichni ale máme a uznáváme nějaké ty obecné životní hodnoty, ať už jsou jakékoli. Nepřemýšlíme většinou o nich, ani si je neuvědomujeme. Prostě je uplatňujeme v našem životě. Podle nich se chováme, děláme svá rozhodnutí, realizujeme své zájmy. Občas také hodnotíme odlišné věkové skupiny.

Pro mne bývá trochu širší pohled na náš současný společenský vývoj i vítaným inspiračním zdrojem mé další tvorby. A není to vždy pohled optimistický. Jsou chvíle, kdy si musím pro sebe s povzdechem říci, že se občas ubírám trochu jinou cestou, než kterou si vybral dnešní svět. Ale i to patří k normálnímu životu. Různorodost názorů je, totiž, jedním z předpokladů dalšího vývoje.

* * *