Dnes se dost ochladilo a já jsem se po včerejším sázení brambor celkem dobře vyspala. Takže můj dnešní ranní rituál?

Nejdříve poděkuji nebesům za to, že jsem se vůbec probudila a také za dnešní dobrý a posilující spánek. Následuje ranní studená sprcha a několik každodenních cviků. Vykouknu z okna - mrholí, ale já ihned jdu, nebo se spíš ploužím do zahrady víc vyčistit ještě jeden záhonek od plevele. Je to jeden kyblík, na další záhon už si netroufám.

Zase sprcha a jdu do blízkého obchodu velmi, velmi těžce. Potkávám známou a říkám jí - jdu tak, tak - včera jsem s vnukem sázela brambory a dalo mi to zabrat. Také se od ní dovídám, že už brambory zasadili a zaseli mnoho zeleniny tak jako já - jindy sázím brambory a seji zeleninu daleko později.

Domů se skutečně dobelhám a po snídani sedám chvíli k počítači, abych si pročetla e-maily. Několik dní, co jsem víc pracovala na zahrádce, jsem na ně neměla moc času. Teplé počasí urychlilo i růst trávy, takže v sobotu a v pondělí jsem sekla elektrickou sekačkou, sela hrášek, mrkev, ředkev, špenát, česneková semínka, sázela cibulku. Ovšem také jsem si velmi ráda na zahradě odpočinula a všemi smysly vnímala opojné, voňavé a překrásně rozkvetlé stromy jabloní, višně, třešně i švestky, tak jako keře zlatého deště a probouzející se květy šeříku i dalších jarních květin.

Ale také s bolestí pozoruji, že rok od roku kolem všech nádherně kvetoucích stromů poletuje méně pracovitých včeliček i jiného bzučícího, ale velmi užitečného a potřebného hmyzu.

Včera dopoledne jsem čistila i záhon jahod, spálila nějaké zbytky keřů a odpoledne po škole mi přišel 17letý vnuk a moc mi na zahradce pomohl. Moje mladé sousedky na zahrádkách také už pilně pracují, menší děti sousedů si hrají a my si máme všichni čas i chvíli popovídat. Po práci si s vnukem doma u jídla chvíli vyprávíme - říká mi, co si vybral tento týden na obědy a také kolik dní u nich budou přijímací zkoušky a že jejich třída bude mít příští středu ředitelské volno (kvůli přijímacím zkouškám). A také, když bude dobré počasí, že mi pomůže posekat zbytek zahrádky benzínovou sekačkou, protože na mou malou elektrickou už je tráva přerostlá - vnuk bydlí v blízké vesničce.

Minulý týden jsem byla v knihovně v Boskovicích na druhé lekci Digitální odysey - je to výuka chytrého telefonu, zdědila jsem ho po jedné vnučce. A protože jsem po této lekci jela v ten den do Prostějova, tak jsem si ihned na něm něco nafotila a vnuk mi ještě pomohl přetáhnout fotečky z tohoto telefonu na můj počítač do sekce Picaso.

A já se dnes po obědě musím znovu natáhnout na postel, protože moje tělo po několikadenní pro mne po zimě vyčerpávající práci na zahrádce už odmítá poslouchat. V tichu relaxuji a dokonce i chvíli usnu, což je u mne nečekané.

Stále trochu mrholí, tak se dávám do úklidu skříní - říkám si musím zase něco vyřadit. Nad každým kouskem oblečení rozjímám, že je stále ještě dobré? Všechno rovnám a vidím, že mi skříň s oblečením skutečně přetéká - mnohé kousky oděvů jsou letité. Bohužel někdy zjišťuji, že i přes množství hraniček textilních výrobků si nemám co obléct - také se vám to někdy stane? A přece jsem docílila úspěchu - tři halenky vyřazuji!

Abych se odreagovala, tak také dnes vyluštím nějakou křížovku. A zase trochu víc se věnuji úklidu ve spížce.

Už je podvečer a já si říkám, tak už dost - ruce už tolik nebolí a tak se mi snad podaří napsat nějaký článeček k zajímavému tématu.

Protože jsem byla minulý týden autobusem v několika městech na našem okrese a právě také v Prostějově - mohla jsem je trochu víc porovnat. Ovšem na všech svých cestách jsem se přímo z okna autobusu opíjela překrásnou, květy zářící jarní rozkvetlou a svěže zazelenanou přírodou.

Ale v Prostějově jsem uviděla něco neobvyklého a nečekaného. Po obou stranách náměstí byla nádherná, pestrobarevná velikonoční výzdoba, kterou vytvořily děti se svými učitelkami ze všech tamních základních i mateřských škol, družin, dětských skupin i rodinného centra. Bylo to velmi, velmi originální, zajímavé a překrásné - ukáži na několika připojených fotečkách.