Už jsem se před časem, ve své předcházející knize glos a fejetonů Prostě jen tak žít, zmínil o jedné zajímavé myšlence francouzského filozofa 17. století, René Descarta, který prohlásil:

„Cogito, ergo sum – myslím, tedy jsem.“

A hned tuto myšlenku blíže upřesnil:

„I kdybych o všem pochyboval, nemohu pochybovat
o tom, že myslím – nutně tedy musím být.“

V této myšlence je hodně logiky. Mohu ale právem namítnout, že i když se nyní pokouším moc nemyslet, protože je veliké horko a mám takový dojem, že se mi až rozpouští mozek, stále jsem si své existence vědom. Jen mi to nechce řádně myslet.

Touto Descartovou myšlenkou jsem se však snažil řídit i v celém svém životě. Někdy je to ovšem těžké. Nemohu přece tvrdit, že pořád a na plné pecky usilovně přemýšlím, to by bylo až na hlavu. Občas je nutné vypnout a snažit se nemyslet na nic. Problém bývá ale v tom, že i když se o to občas snažím a chci jen odpočívat a vůbec nemyslet, moji naplánovanou absencí myšlení mi zpravidla až drsně naruší moje bolavá páteř. Myšlenky jsou okamžitě zpátky a nejsou příliš pozitivní, ani slušné.

Ale myslet se skutečně snažím. Občas mi to dokonce i jde. Příjemně mi to třeba myslí při skypování s přáteli. Není to sice takové jako kontakt přímo osobní, ale je to příjemné. Díky vizuálnímu kontaktu mi to navozuje dobrou náladu a při vzájemné konverzaci mi myšlenky vylézají z podvědomí tak nějak samy od sebe a snaží se mi neudělat ostudu.

Při mojí literární aktivitě je to ale s myšlením všelijaké. Když jsem kdysi po nocích psal svůj studentský román, protože přes den jsem se staral o vážně nemocnou ženu, nemusel jsem na to příliš myslet, neboť myšlenky se příjemně vršily na sebe, aniž jsem je musel nějak pobízet. V současnosti, u rozpracovaných knih, je to už obtížnější. Často nepomůže ani osvědčený a oblíbený Merlot.

Líbí se mi, když se myšlenky rodí uvolněně, jsou příjemně optimistické a směřují k nějakému pozitivnímu cíli. Třeba k návštěvě pražské přítelkyně. V tom případě budeme moci více rozvinout onu, výše zmíněnou, Descartovu myšlenku. Totiž, snažit se nějaký čas myslet společně, a tím pádem velmi zpříjemnit svoji existenci.