Psáno 1.dubna... a není to apríl!

Lovím první horské a zároveń velikonoční paprsky slunce zpod příkrovu saharského písku kdesi v nekonečnu. Fouká ne zrovna příjemný vítr ze všech možných světových stran. Nadzvedává ubrus a šmejdí, kde co shodí. Daří se mu to i se skleničkou vaječného likéru, pro velikonoční příležitost otevřeného. Ve vzduchu poletuje loňské listí schované doteď ve skrytých koutech a předvádí se křídlům prvních udivených motýlů. Je a není jaro. Tady na horách to zdaleka jarně nevypadá. Zelená je akorát tak tráva, a ta to umí i pod sněhem.

A mně není do zpěvu ani do smíchu. Vyvedla mě značně z míry čistka na mém pozemku, provedená "údržbáři" velkonapěťové sítě ČEZ. Její dráty, někdy dost fotogenické na pozadí modrého blankytu, vedou uprostřed mého pozemku nad potokem. Jednou za čas je třeba asi do tří metrů z každé strany drátů odstranit vše, co by je mohlo eventuelně poškodit.

Padesát let tu rostly smrky v této kritické vzdálenosti. Nikdo z údržbářské čety se jich nikdy nedotkl. Prostě na ně neměli. Vždy to odskákaly jen stromky listnáčů, na které si troufli, a které by "do nebes", ani do jejich chráněných drátů nedorostly. Před 15 lety jsme je tedy nechali pokácet sami v obavách nikoliv o dráty, ale o vlastní střechu.

Za dalších 15 let holý kopec zarostl drobnou neškodnou zelení, která lahodila našemu oku - pár jeřábů, lísek, a jiných náletových keřovitých stromků. Taky se podařilo několika semenáčkům nových smrčků vyrůst do dvoumetrové výšky.

Tak a je hotovo. Žádný člen této pospolitosti nezůstal ušetřen bdělému pohledu námezdních strážců bezpečnosti drátů. Na kmeny padesátiletých velikánů si netroufnou, tak vezmou za vděk touto drobotinou.

A má to, bohužel, pokračování na druhém břehu potoka. Je tam (tedy bylo) takové příjemné zákoutí pro stůl a lavičku, chráněné živým plotem modře kvetoucích šeříků. Pastva pro včely a motýli, pro nás ochrana před prudkým letním sluncem. Zároveň přirozená překážka pro srnky bažící po dobrotách na mých skrovných záhoncích. Po "zásahu" drátové policie trčí smutně ze země jen zbytky kmínků. Rostly nám tady co chalupa chalupou stojí. Vévodí každé červnové fotografii.

Teď už se jich asi nedočkáme. Některé stromy, "pánové", nerostou až do nebe, ani do "vašich" drátů.