Horolezci, horolezkyně, horolezčata, nelezte na skálu...
ŠIROKÝ KÁMEN - Ralská pahorkatina.
Přírodní památka Široký kámen je obrovská plošina pískovcového vrchu s krajině významnými svislými skalními stěnami, které činí na takto vzniklou „stolovou horu“ přístup téměř nemožným. Na vrcholu a stěnách strmých skal bylo zjištěno hnízdiště sokola stěhovavého a výra velkého a z chráněných plazů se zde vyskytuje zmije obecná. Přírodní památka leží v nadmořské výšce 430 metrů nad mořem, je celoročně volně přístupná, ale zájemce o výhled čeká opravdu strmý výstup.
Skalní masiv je pozoruhodný svým zarovnaným vrcholem, obdobným známé Stolové hoře v Jižní Africe. Skála je zčásti nahoře na některých okrajích zarostlá borovým lesem s ojedinělými břízami, úpatí je zarostlé zcela. (Zdroj: Wikipedie).
Jaro už se všude hlásí, příroda je vzhůru,
tak jsme s Janou vyrazily na dvoudenní túru.
Nejdřív do svých milovaných skal a krásných lesů,
druhý den za "historií" svůj batůžek nesu.
Podle map na internetu já vždy trasu vyberu,
zkoumat terén dle vrstevnic, na to já se vy ... kašlu.
Podle toho to vypadá, občas se vloudí chybička,
místo chůze po rovině, svlékáme se do trička.
Půjdem na Široký kámen, oznamuji skupince,
myslím kamarádce Janě, Toničce a Dorince.
Cesta lesem ubíhala, už čučíme na horu,
pro mne ale nastal problém, jak vystoupám nahoru.
Jana stoupá, Tonka letí, za ní také Dorinka,
já babka to přece nevzdám, klekám si na kolínka.
Dala jsem to, nejsem mejdlo, ale co to vidím,
četla jsem já v mapách špatně, za to se moc stydím.
Cesta končila pod skalním útesem, dále jen za pomoci lana!!! No co, Jana by to dala, mne by snad vytáhla, ale co ty naše psí kamarádky? To by byl pořádný nerozum. Tak jsme se nasvačily a holky po svých, já po zadku, se navracíme zpět. Nevadí, je tu kolem spousta jiných skal, jen tak pohozených mezi stromy, je na co se koukat. Po necelých šesti kilometrech cestou necestou usedáme do auta a frčíme do Liberce.
Jani, na zítřek mám vymyšlenou jinou trasu, určitě nic nepopletu (???)
A tak se stalo, vydaly jsme se do okolí Hamru na Jezeře, zavzpomínala jsem si na své mládí při pohledu na svůj, již silně zchátralý dům a polní cestou zamířily směrem k hradu ve Stráži pod Ralskem. Abychom se nenudily, vyšláply jsme na kopec směrem ke kapličce, kde na nás čekal na první pohled docela lehce mrazící zážitek. Pohled na Boží hrob ve skále. Pořád je něco nového k vidění. Sestup ze strmého svahu dolů, chvilka posezení u strážského rybníku, pokochání se pohledem na labutě a tradá zadní cestou podle obtokáče zpět do Hamru na Jezeře. Po deseti kilometrech v nohách, kdy jsou již zásoby jídla a pamlsky pro čubinky snědeny, spokojeně nastupujeme do auta. Po chvilce jízdy se spustil silný liják a my jsme si, jako již mnohokrát říkaly, že nám bylo počasí opět nakloněno. Sláva nazdar výletu...
Zdraví vás velice, Jana, Dorinka, Tonička a horolezkyně Bertice.
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %