Tak dnes máme MDŽ, sice nijak okázale neslavíme, ale nic proti tomu v podstatě nemám. Jenom si občas říkám, jestli se to s tou emancipací trochu nepřehnalo a jestli si to takhle ženy opravdu představovaly. Že totiž docílí toho, že budou nejenom moct, ale taky muset. Že na nich bude ležet veškerá odpovědnost za výchovu dětí i chod domácnosti a do té práce budou muset chodit skoro všechny, protože z jednoho platu by rodina většinou nevyžila. Nevím, třeba je to už teď jinak, ale myslím, že do dneška mají většinou ženy za stejnou práci méně peněz než muži, o jejich schopnostech nejenom za volantem se vypráví vtipy a když děti něco provedou, pronese manžel vždycky: "To je ta tvoje výchova!" A kde byl on, když žena ty děti vychovávala?

Když jsem byla mladá, zvládala jsem vše poměrně hladce, teď už mi to vše tolik nejde a občas si říkám, že vůbec není špatné, dělit práci na mužskou a ženskou.  I když teď, po tom co jsem si přivezla muže z nemocnice po operaci břišní kýly, to u nás na nějaké velké dělení nevypadá, protože on téměř nic dělat nemůže. Jenomže udělat to někdo musí...

Dneska po ránu mi třeba dělal "pana Lorence", to znamená že seděl a radil a já jsem vyčistila kachlová kamna v kuchyni. Už to bylo potřeba, protože mrchy jedny začaly kouřit. Vyndala jsem a za stodolou štětkou vyčistila roury, potom vyndala všechny ucpávky a vybrala saze usazené kolem dokola a za obouma pečicíma troubama a pod nimi a potom vše zase složila dohromady a uklidila. Vypadala jsem jako mouřenín, ale musím se pochválit, že jsem to hezky zvládla a kamna zase hoří a nekouří.

No a teď budu jenom doufat, že nám doma třeba nepřestane téct voda, odtékat odpad nebo jít elektrika. Do toho bych se teda docela nerada pouštěla. I když, kdo ví, třeba to zase taková složitost nebude...