Spíše se hodí, že žijí sami. Singl nebo debl hraji tenis. Na kurtu to snesu. Na začátku byla doba ledová. Dnes je konzumní. Je to přímá úměra. Jak stoupá náš blahobyt, tak se šponuje náš egoismus. Soucit, pomoc to jsou věci, co někteří považují za slabost. Při procházce mě pozdraví každý třetí mladší člověk. To není ponížení, ale slušnost. Proč tomu tak je? Nejsme pro ně zajímaví. Já jsem přece důležitější než důchodce.

Samozřejmě, když někdo žije singl, dělá si to, co chce. Nemusím brát na nikoho ohled. Všechno bude po mém. Vařit Ti nebudu a ponožky si vyper sám! Uklízet budu jen po sobě. Nejsi má součást. Jsi jen pro krásné chvíle. Do divadla, na procházky, na dovolenou, na festival a další. Možná na hraní, ale jen když mám náladu. Pokud mám chuť, tak tu můžeš i na noc zůstat. Ráno mazej. Máš blbou náladu, něco Tě trápí? Tak to ke mně nenos. Běž s tím se vypořádat domů. Já chci jen slasti, nikoliv Tvé starosti. Doufám, že jste pochopili, že píši o té skupině singl, která si myslí, že tento životní způsob je pro ni výhodnější.

Samozřejmě, že když žiji sám, nemusím se druhému přizpůsobovat. Každá mince má dvě strany. Když přijde neúspěch, smutek a nemoc je těžké být s tím sám. Nezdar se podle mě vydělí dvěma a podíl je potom menší. Naopak radost se násobí dvěma. Proč mě to téma napadlo? Loni v září mi při sportování rupla achillovka. Následovala operace a noha byla 7 týdnů v nechodící sádře. Na záchod jsem musel hopkat po zdravé. Celou dobu jsem byl v zajetí bytu. Spojení se světem jsem měl po sociálních sítích, ale hlavně přes ženu. Ta o mně pečovala. Koupila i bažanta, abych v noci jako starý chlap nelítal často na záchod. Nádobu také ráno vylívala a kapky vytírala. Uvědomil jsem si, že mám doma poklad. Kdybychom spolu nebyli 42 let, neměli spolu děti a vnoučata, tak určitě by se o mě tak nestarala.

Minulý měsíc manželku začala atakovat meniérova choroba. Je to nemoc středního ucha. Projevuje se tím, že nemocný neudrží rovnováhu. Trpí závratěmi. Každý den ji proto vodím do zaměstnání a zpět. Také na rehabilitace a různá vyšetření. Už dva měsíce. Nevím, kdy jí to přejde. Takže jí vracím péči, kterou věnovala předtím ona mě, když jsem marodil s nohou. Říkala, že jinak by musela být na nemocenské. Navzájem si ochotně pomáháme a za ty společné roky života si vyjdeme i jinak vstříc. Mohl bych vyjmenovat plno příkladů, kdy je lépe žít společně, než každý sám. Kdyby byla na to téma nějaká anketa, určitě bych hlasoval pro žití v páru a společně. Mé dlouholeté zkušenosti mě poučily.