Knížky mne provázejí celý život, mám je ráda odmala.

Nejdříve nám dětem maminka četla večer před spaním, pak jako větší školačky četly jsme si se sestrou pravidelně samy. V zimě mě vždycky těšila nějaká menší nemoc z nachlazení, protože číst jsem si v tom případě pak mohla celé dlouhé dny.

Měla jsem ráda knížky o dětech, o přírodě, dobrodružné knihy pro mládež, milovala jsem dětskou poezii. Některé verše odříkám zpaměti ještě dnes, když mi je v přírodě něco připomene.

I moje babička byla pilná čtenářka, té jsem chodila vždy s plnou síťovkou k panu učiteli do vesnické knihovny vracet a půjčovat knihy. Byla zvyklá od malička tvrdě pracovat, přesto ráda četla a předala mi lásku ke čtení, stejně tak, jako moji rodiče. Maminka objednávala knížky v Klubu čtenářů během roku, tatínek je kupoval k Vánocům. On sám měl postupně celou dlouhou polici s odbornou literaturou pěstitelskou a chovatelskou. Stejně jako rodiče, i já čtu nejvíce přes zimu. V létě si čas na knížky víceméně kradu po chvilkách po práci na zahrádce. Přesto teď mám na čtení času nejvíce a užívám si to.

Naše děti také rády čtou, navzájem se obdarováváme knížkami, které pak kolují v rodině. Knížky si doporučujeme a povídáme si o nich. Když byly děti malé, měly v pokojíku pěknou dětskou knihovnu, občas jsem neváhala koupit knížku, o kterou jsem měla zájem, i v antikvariátu.

Letos v lednu jsem přečetla něco ze současných knih, vánočních dárků. Byly z válečné doby a zdeptaly mne. Přečtenou knížku mívám několik dní na stole, přemýšlím o ní, než se pustím do jiné. Teď jsem si chtěla přečíst něco pěkného. V domácí knihovně jsem našla knížku vydanou v roce 1981, máme s mužem pár knížek na památku po našich rodičích a na některé ještě nedošlo. Takže čtu knihu Jamese Herriota ,,Když se zvěrolékař ožení“, laskavou, vtipnou, pravdivou, mému srdci blízkou a psanou krásným stylem, jaký mám ráda. Je plná zvířat, která se potřebují uzdravit, a lidí, kteří se nebojí života na drsné anglické vysočině.

Kéž by láska ke knížkám kvetla lidem v každém věku a v každém koutě naší planety. Kéž by místo zloby kvetla láska, je to mé velké přání.