Ano, říká se to. Nebo to často slyšíme, když vidíme zamilovaný pár, který je ve věku, jež jsme nečekali. Já měla lásku ve školce. Jmenoval se Jirka a byl to největší rošťák. Když ho každý den dědeček vyzvedával ze školky, paní učitelka si jen a jen na Jirku dědečkovi stěžovala. Následoval prý doma vždy výprask. Jednou, když dědeček pomáhal Jirkovi se obout a sebrat všechny Jirkovy věci, podotkl, že se jde zeptat, jestli byl Jirka hodný. Přiběhla jsem k němu namísto paní učitelky a ujistila ho, že dnes byl Jirka hodný. Druhý den Jirka přiběhl za mnou a za sestrou a řekl: „Michalky, já vás mám rád.“

Dětské lásky jsou úsměvné, roztomilé a snad každá žena nějakou takovou pamatuje.

Láska kvete a rozkvétá v plné kráse a svěžesti nejvíce v mládí. Nejkrásnější květy vykvetou na prahu dospělosti. Opojení a omamná vůně zůstává v člověku nadlouho.

Věřím, že láska kvete i v pozdním věku. Moje babička, když ovdověla v šedesáti letech, tak se odstěhovala do Prahy ke své dceři, tedy k naší mamce a k nám dvěma se sestrou. Pomáhala v rodině a když jsme povyrostly, mohla si dovolit trochu volnosti a oddechu. Chodila na procházky, na obědy do dietní restaurace. Zde se scházeli důchodci a po dietním obědě trávili spolu odpoledne. Babičce bylo šedesát šest let, když poznala pana učitele v invalidním důchodu. Po těžké operaci srdce nemohl pracovat, ačkoli nebyl dávno v důchodovém věku. Jelikož to byl člověk aktivní, bystrý a inteligentní, organizoval výlety pro důchodce. Babička nás obě občas brala s sebou. Později na ta léta vzpomínala jako na nejhezčí léta svého života a pana učitele nazývala osudovým mužem.    

Když bylo naší mamce šedesát šest let, žila sama. I ona začala chodit do dietní restaurace, kde poznala osamělého muže. Pojďte, dáme vale samotě, říkával. Za čas nám mamka oznámila, že se bude vdávat. I zde láska něžně vykvetla a působila potěšení.

Jo a mimochodem, v lednu jsme se sestrou dvojčetem oslavily šestašedesáté narozeniny. Dietní jídelnu tady na vesnici sice nemáme, ale kdo ví!