Nevím, třeba jste se s tím už taky setkaly (záměrně píšu ypsilon, protože tohle je dámská otázka). Myslím tím to, že přestáváte být vidět. Prostě se stáváte dokonale neviditelnou. Dřív jsem nemohla dojít z práce do metra, aby mě cestou někdo nezval na kafe a najednou nic. No ale zase si aspoň nemusím připadat jako namyšlená fiflena, co ty nabídky zásadně odmítá, že?

Ono je to zajímavé, jak se za dobu mého života vztah mužů a žen změnil. To, co se dříve považovalo za známku dobrého vychování, už je dnes zapomenuto a občas se dokonce označuje jako obtěžování a oslovit cizí ženu na ulici je skoro trestný čin.

To, že už jsem zase o rok starší, mi tentokrát připomnělo i to, že jsem si musela dojít k obvoďákovi pro potvrzení na řidičák. Vidím, slyším, myslím a orientuju se zatím dobře, potvrzení jsem bez problémů opět dostala, ale už ta skutečnost, že svoje schopnosti musím někomu dokazovat, mě trochu uráží. Jsem asi trochu víc nedůtklivá, vztahovačná a urážlivá, ale to by na řízení snad nemělo mít vliv. Ale není mi už dvacet, že?

Přemýšlela jsem o tom už i o dovolené, když jsem si jeden den ráno šla na poštu poslat pohled do práce a vyměnit předloňské kuny. Mezi dveřmi mi pubertální chlapec téměř podrazil nohy. No, vzhledem k tomu, že to bylo začátkem září a hoch měl tou dobou už asi sedět ve škole, pochopila jsem ten jeho spěch. A navíc jsem přece neviditelná ...

Za osmdesát kuna mi paní za přepážkou dala deset euro. Tak jo, lepší než prstem do oka, ne? Copak hezkého mi ještě tenhle den přinese?

⚫ Dopoledne na pláži mi písknul mobil a byla to na fcb zveřejněná pozvánka na sobotní akci u nás v muzeu. Po přečtení programu jsem panu vedoucímu napsala:
"O kom, prosím tě, bude ta pohádka "O neučesaných vlasech", když tam já nejsem?" A poslala jsem mu k tomu pár úžasných nečesaných fotek.

Ale on nemá úplně ten stejný druh humoru, jako třeba já a kolegyně Iva. Není divu, je to chlap a ještě ke všemu mlaďoch, ale odepsal mi:
"Pohádka O neučesaných vlasech bude" a připojil rozesmátého smajlíka a palec nahoru.
No jo, co víc bych taky čekala, ne?

⚫ Na pláži bylo neskutečné horko a já, jelikož jsem tam opět byla už o dvě hodiny dřív než Eva, jsem toho měla po páté hodině už dost. Tak jsem řekla, že už jdu, sbalila jsem se a šla. Eva si myslela, že když bude sama, mohla by nějak navázat kontakt s "panem Copánkem", který každý den ležel na pláži kousek od nás. Zřejmě si s ním chtěla procvičovat své jazykové znalosti, udržované na vysoké úrovni každodenními lekcemi Duolinga, ale on se sbalil a šel za mnou... Ovšem to měl "chlapec" smůlu, protože mě vůbec nezajímal. Cestou přes kemp jsem se zcela klasicky došla trochu opláchnout a zkulturnit a když jsem z umývárny vyšla, seděl tam na rohu a usmíval se na mě. Ale na to mu "sere Bílej tesák", takovej asketickej chudínek, trochu jako tibetskej mnich, nebo jako Gandalf z Pána prstenů. A pořád hulí a něco si balí. Asi jointa... Tím by se možná ten zájem dal vysvětlit, ne?

⚫ Cestou z pláže jsem pak v sámošce trochu nakoupila a potom jsem trapně nemohla najít peněženku. Hrabošila jsem v plážové tašce a dost dlouho mi to trvalo, než jsem jí našla. Byla mrcha až úplně dole pod botama do vody.

A za mnou u pokladny stál takový hezký pán, já se omlouvala a on se usmíval a říkal chorvatsky, že to nic. A paní prodavačka ho teda vzala, než jsem ty peníze našla. Já blb si chvíli myslela, že na mě ten hezký pán třeba počká venku, usměje se a zeptá se, jestli s něčím nepotřebuju pomoct, když se na mě u kasy tak hezky smál. Kdysi by to tak bylo a přišlo by mi to normální, my jsme se tak přece "s klukama" seznamovali. Ale nebyl tam, hmm... No jo, vždyť je to jasný, už mi není dvacet...