Horší je už třeba stopnout míč, zasmečovat a další techniky. To už musí nám dát matka příroda i něco do vínku. Kotouče na činky mají v posilovně různou barvu, ale také váhu. Nejtěžší je u nás červený, který jsem si kdysi také nakládal. Jak stárnu, tak jsem skončil u malého žlutého. Nakonec mi zbyde zvedat jen tyč bez závaží. Jako čerstvý sedmdesátník jsem tam druhý nejstarší. Připadám si mezi mladými jako děda, který cvičí s vnuky. 

Dnes jsem sám sebe rozesmál. Kecám v šatně posilovny s mladíky, a vyjdu z ní cvičit. Jenže slyším za sebou cinkání. Já pitomec jdu posilovat s batohem na zádech! Mám tam prázdné láhve od piva. Přijel syn z Prahy, tak jsem mu nakoupil plzně, že vypité lahváče po cestě zpět vrátím. Je vidět, že stárnu, ale ještě mám asi páru, když zátěž na zádech necítím.

Proč se vlastně nad posilovnou zamýšlím? My chlapi jsme ješitní a někdy nám chybí i sebevědomí. Všiml jsem si, že u nás v tomto zařízení se vyskytuje zvýšené procento mužů, kteří jsou plešatí a menšího vzrůstu než které potkávám běžně jinde. Vysvětluji si to tak, že tito chlapci si tento handicap chtějí kompenzovat svaly. Dělají to samozřejmě kvůli vám dámy. Zvedají si tím sebevědomí. Nemají proč.

Myslím si, že jsou ženy, kterým to nevadí a urostlý holohlavý kluk se může dívce líbit. Ženy vědí, že jsou důležitější vlastnosti. Proč? Protože si hledají otce svých dětí. Chlapci, to není o vlasech a výšce. Jen máte ne vlastní vinou horší start. Musíte být trpěliví. Jak říká přísloví: „Na každou dírku se najde klíček“.