Co to moje oči vidí? V dálce na zasněžené louce něco tmavého. Na srnku je to malé, na dravce zase velké. Liška na lovu. Pomalu kráčím k ní, zatím mě nevidí, ale je moc daleko. Přesto vidím, jak loví hraboše. Čtyřikrát výskok a čtyřikrát vítězí. Třikrát kousne, přežvýkne a z tlamy ji kouká jen ocásek, vzápětí mizí i ten. Znovu pozorně slídí a čichá.

Blížím se, mám tmavý kabát a za mnou je les, nevidí mě. Zato já vidím, že má ocas nějaký vypelichaný, asi prašivina. Je mi ji líto. A v tom uviděla mě nebo chodce na blízké polní cestě. Otočila se, ladně se zavlnila a byla pryč. Chtěla bych napsat huňatým ocasem zametala svoje stopy, ale bohužel. Přikládám fotky s omluvou, nejsou moc kvalitní, liška byla daleko a světlo žádné. Včerejší jiskřivý den se dnes nekonal.

Přesto jsem byla jak v euforii, lišku nepotkávám každý den.