Je Štědrý den ráno. Včera jsem se manžela ptala, jak si představuje vánoční menu. Pracně zhubnul, nemíní mlsat ani o vánocích a tak mám jako hospodyňka značně zjednodušené vaření. Vánoční stromeček jsme již před několika lety věnovali místní mateřské školce, dárky si nedáváme, dětem jsem coby moderní důchodkyně poslala peníze z mého účtu na jejich. Dáme si jen pár drobností, ty jsem synovi vezla ve čtvrtek. A tam jsem se také dověděla o tragédii na FF.

Kde byl Bůh? Tuto otázku si asi položil nejen pan Raška. Pokusím se k tomu něco napsat. Nebude to jednoduché. Ale někdo to udělat musí a já mám na to víc času, než ti, co dodržují vánoční tradice.

 Mám tři děti, dvě mladší mají věřící partnery a užívají si vánoce se svými dětmi. Nejstarší syn od Boha odešel a o vánoční tradice nestojí stejně jako tatínek. Je to jejich svobodné rozhodnutí. Vidím na nich, že jim to žádné štěstí nepřináší.

Svoboda po revoluci nám přinesla i svobodu náboženskou. Po prvním zájmu o Boha Bible v naší zemi vítězí všechno ostatní. Náboženství je asi takový počet, co pohlaví, církev je banda pokrytců a Bohu je to jedno. Nebo to vidíte jinak?

Bůh se do tohoto světa plného hříšníků narodil jako miminko. Už tehdy se to nelíbilo Herodovi ani církevním autoritám. Přesto Ježíš neúnavně ukazoval na to, jak dobrý je náš Stvořitel. A nechal tu svým následovníkům nové přikázání: Milujte se tak, jak jsem já miloval vás. 

Dost těžké domácí cvičení pro Ježíšovy následovníky, nemyslíte? Však také za ty stovky let církev mnohokrát selhala. Ale je tu pořád a jsou místa na Zemi, kde církev roste a slouží nevěřícím. Hlavně k tomu, aby se s Bohem smířili a přijali oběť Pána Ježíše i za svoje hříchy, aby neviděli jen hříchy všech okolo.

U nás má křesťanství otevřené dveře už přes 30 let. Děti mohou o Pánu Ježíši slyšet na základních školách, na středních školách je Bible jedna z knih, kterou si mají přečíst a na vysokých školách je z mého pohledu předposlední příležitost se věnovat Bibli. V kolotoči zaměstnání a rodiny už na to moc času a sil nezbývá.

Kdyby střelci z FF někdo ukázal, že Bůh má pro něj lepší plán, než nenávidět celý svět, měl by tento student dva dny před vánoci jiné starosti než ničit životy druhých. Jenže koho dnes Bůh zajímá? Nejspíš ani Tebe, trpělivý čtenáři mého zamyšlení.

Ani já nechápu, proč Bůh nám dal okusit jaké to je, když se v naší zemi střílí. Na Ukrajině je to už druhým rokem životní realita, hřích v celé hrůze vidíme i v pásmu Gazy, absence Boha v totalitních zemích nese hodně trpké ovoce. Přesto Bůh Bible volá i dnes: Přijmi oběť Pána Ježíše za své hříchy a nech se vést k činům, které Ti Bůh požehná a které potěší ty, které máš rád. Jinou cestu nevidím.