Jsem u dcery, mají oslavu třiceti let trvání firmy a tak hlídám. No, spíš funguju jako kuchařka a řidič. Ráno děvčata vypravím do školy a v poledne tu mladší odvézu do LŠU. Taky musím pustit slepice, doplnit krmítka na zahradě a nakrmit kočky. A pak mám volno. Uvařím si kafe a pozoruji cvrkot za oknem. Lepší jak televize.

Zazvoní telefon. Volá kamarádka Evička. A sděluje mi, že dostala nádherný, ale velmi drahý dárek od paní Šmejkalové. Štěstím se doslova zalyká, pláče a směje se zároveň. Evička žije v Domově U Trati a potýká se s Parkinsonovou nemocí. Jejich DD využívá nabídky Ježíškových vnoučat. Evička už se dík tomu potkala s panem Šmoldasem, jednou lítala malým letadlem, podruhé vrtulníkem a loni si přála boty na stepování. 

Letos si nepřála nic, ale pečovatelky v Domově jí přání vybraly samy. Evička totiž vytváří pomocí žehličky a mastných kříd moc hezké obrázky. A věci na tenhle druh obrázků jsou dost drahé. Tak je napadlo poprosit Ježíška. A Ježíšek vyhověl. Proč to píšu? Protože mám radost společně s Evičkou. Že je mezi námi hodně lidí, kteří rádi obdarují neznámého člověka třeba jen proto, že je jeho přání zaujalo. Darovat radost je znásobená radost.

A co vy? Taky rádi obdarováváte někoho jen tak? Já ano. Už dlouho. Vždy si vyberu nějaké dítě z dětského domova. A doufám, že můj dárek mu zpříjemní Vánoce.