Začnu doma ve Svitavách. Pokud by měl vzniknout dojem, že stěžejním tématem blogu jsou kytky,

šeredně se mýlí.

Dám přehledu chaotický řád v podobě rozpětí, mezi které se budu na přeskáčku trefovat. Bydlištěm jsem začal na řadě je místo nejvzdálenější, Bajkal. Zde se pod hladinou prohání hodně endemitů a jedním z nich je Omul, místní kapr. K chutnání je ale celoročně.

Když už jsem u ryb a vzdáleností. V Thajsku jsou trhy plné různých mořských potvor. No dobře dobře, tuto fotku mi poslal spolucyklista Jožin, ale fakt je jediná, u které nejsem autor.

Brno, štatl, Zelný trh, neboli Zelňák. Pani je asi trošku nachlazená, tak si pšikne. Může si to dovolit,

ovšem při tomto sortimentu na tržnici v Mukačevu ani náhodou, jedině s fatálními následky.

Na Zelňáku ještě zůstanu. Jahodová královna z Arménie.

Brusinky mají na močové ústrojí mužů blahodárné účinek jak u nás, tak na Ukrajině.

Hned vedle se povaloval trošku větší kalibr.

Maďarsko je na melouny jak dělaný.

A teď jiná konzistence. Jedinou podmínkou je, že obsahovat musí přesné dané množství. Na obalu nezáleží. To by jinde neprošlo. Na rynku v Berehovu je podobných kuriozit víc.

Je několik způsobu zavařování hub, takto na Podkarpatské Rusi. My je do sklenic krájíme a hlavně sušíme.

Na Korsice zase suší převážně švestky. Nic proto tomu, je to dobrota, ale

u nás máme jiné zpracování.

Ostatně na Korsice je na trzích nekonečné množství všelijakých bobulí víc.

na Ukrajině je přímo pytlují.

Co se týče nabídky ovoce a zeleniny, vidím to přibližně tak nějak stejně. U nás,

V Rusku, konkrétně i Irkutsku

a v Albánii prakticky kdekoliv na chodníku. I všude možně jinde.

v Turecku to je jasný.

Zajímavé italské pečivo, jen nevím, jestli ten toaleťák vzadu má něco predikovat.

Do sladka přidávám prodejní festival čokolády v Litomyšli a

vymazlené zákusky z trhů ve Žďáru nad Sázavou.

Dost na sladko to mají celkově na Korsice.

Různé plody se dají

různě zpracovávat.

Ale co si budeme povídat, aby nakupující nekupoval zbytečnosti, nesmí být hladový. U nás jsou na trzích základní poživatinou především klobásy.

na barvě nezáleží. I když, tak úplně bych ji nepodceňoval.

Někdy pochoutce předchází báječné kuchařovo vystoupení. Jako třeba na Plumlově.

Každý rok se nezměrně těším na vánoční trhy v Bratislavě a

přežeru se až tak,

že do Budapešti málo kdy dojedu.

V Milevsku na festivalu masek stravování pojali velkoryse.

Když pánvičky, mrkněme na ně v Brně

a kolotoč k tomu.

Samozřejmě trhy nejsou jen o jídle, ale také o ptákovinách. Třeba v Albánii ve městě Kjuri. Ale orientální trhy, to by bylo na několik fotoblogů.

V Jekatěrinburgu, si zase můžete koupit něco na čestné místo do sekretáře. A nebo ještě čestnější.

No prostě na trzích se nabízí všechno možný.

S jakoukoliv štábní kulturou.

Kolikrát si z toho sednete na zadek.

Samostatnou disciplínou jsou pak zabijačkové trhy nebo hody.

No, trošku skromnosti by neškodilo.

a když, tak jen trochu máznout,

a malinko omastit. Fotoreportáž o mírně nezdravém stravování ZDE

Ale někomu i na dlouhou cestu autobusem přes půl Korsiky vystačí z trhů jediný rohlík.