Moje vzpomínky na Vánoce u rodičů
FOTO: Dana Straková

Jako dítě jsem se na Vánoce samozřejmě těšila, ale nějak si z toho moc nepamatuji. Jen takové střípky se mi občas v hlavě zalesknou, třeba to, jak tatínkův otec, děda z Humpolce, vždycky jedl kapra. A dokázal ho jíst tak dlouho, že jsme ho za to snad se sestrou i nenáviděly. Dědu jsme měly rády, ale dvakrát do roka nás dokázal pěkně nazlobit, v létě když jsme u něj trávily prázdniny a potom, když k nám přijel na Vánoce. O prázdninách by to bylo celkem v pohodě, až na ten jeden den, kdy nás donutil očesat rybíz, což nás vůbec nebavilo. Navíc ho pak vždycky odvezl do výkupu a nám za tu celodenní otravnou práci dal každé desetikorunu...

Vánoce s ním byly ale mnohem horší, vždycky to vypadalo, že se snad kvůli jeho pitvání kapra k rozbalení dárků pod stromeček nikdy nedostaneme. A my jsme se na to tolik těšily, i když naše dárky a jejich množství se s tím, co dneska dostávají děti, naprosto nedaly srovnat. Jenomže my jsme obě dvě rády četly a knížky, které jsme dostával,y to vždycky zachránily.

Od maminčiny matky, babičky, co u nás bydlela, jsme pod stromeček pravidelně dostávaly punčocháče a doma pletené čepice. Na rozdíl od těch čepic byly punčocháče aspoň koupené. Celkem teda nic moc, ale ten rok, co se nosily pletené kukly, které, aby hezky držely, tak se vycpávaly šátkem, jsme jí dostaly se sestrou obě dvě i s dlouhatanánskou šálou s třásněmi a hrdě jsme takhle vymóděné odešly s kámoškama na půlnoční. A měly jsme úspěch... Byla to ale dost děsná móda, vzpomínáte si na to?

Moje poslední Vánoce strávené s rodiči byly asi ty, když jsem začala chodit s mým manželem Jardou. Naši ho k nám pozvali na Štědrý den a on byl u večeře úplně hotový z vinných klobás. Vůbec je neznal, u nich doma se nic takového nejedlo, a tak byl po prvním soustě přesvědčen, že jsou zkysané... A myslel prý si, že všichni do rána umřeme, nebo nám bude strašně zle. Klobásový jed na rozdíl od vinných klobás totiž znal. A tak tu klobásu nejedl, protože usoudil, že bude potřeba to přežít, aby nám všem mohl zavolat záchranku.

Musím uznat, že to přesvědčení, že navinulé klobásy se nejedí, protože jsou zdraví škodlivé, mu zůstalo do dneška. No to je jeho problém, já ani kocour Bambucha si to teda nemyslíme, hahaha...

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
2 komentáře
Eva Mužíková
I mně poprvé vinné klobásy nenadchly, dlouhá léta jsem je odmítala jíst. Situaci, kdy se děti těší na dárky a dospělí se s jídlem loudají také dobře znám. Expert na to je můj syn,, stále si přidává a přidává a vnučka Rožánka u stolu " šílí".
Jana Kollinová
Ani se Vašemu manželovi nedivím. Marně vzpomínám, kdy mi do jídelníčku poprvé pronikly vinné klobásy, ale bylo to v dospělosti a na severu Čech.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše