Vždycky, když koncem ledna odstrojím vánoční stromek, říkám si, jak to všechno uteklo. A už je zase po Vánocích...

Strávím tím vždycky celé dopoledne a mám u toho spoustu času na přemýšlení. Když jsem tak posledně sundávala ozdoby a řetězy a rozmotávala světýlka, říkala jsem si, že asi trošku začínám chápat Američany, co prostě ten motanec vezmou, všechno vyhodí a příští rok si to koupí znovu. Bylo by to asi nejrychlejší řešení. Od nich asi pochází ta zvrhlost s módním laděním, každý rok do jiné barvy. Holt jiný kraj, jiný mrav. To u nás jsou zvyky jiné, děti dostávají za neposlušnost nebo odmlouvání plácnutí přes zadek a vánoční ozdoby se v krabicích uchovávají na další rok. O Velikonocích se sice u nás chodí s pomlázkou nařezat holkám, ale ve škole se většinou nestřílí. Ale kdo ví, jak to s tou globalizací nakonec dopadne.

Já věším na stromek ještě i ozdoby, co mám po rodičích, jsou ve všech možných barvách a hodně zlaté i stříbrné, ale nejkrásnější jsou bílé háčkované panenky. Ty dělala moje maminka, když už byla v důchodu a měla jsem jich vážně spousty. Každému, kdo je u nás viděl, se moc líbily a já je ráda rozdávala s tím, že mamka bude ráda, že jí potěší, že se líbí a uháčkuje mi do příštích Vánoc nové. A potom najednou nebyl, kdo by mi další uháčkoval... No takový už je život a nikdo tady nebudeme věčně, jenom ty panenky mají ještě šanci udělat někomu radost. Občas mě to popadne, koupím krabici příze Sněhurky a taky začnu před Vánocema háčkovat.

Dělám panenky - andělíčky a kouličky a obdarovávám s nimi své kamarádky.

Ptala jsem se dědečka, jestli si bude zdobit stromek až umřu, ale neodpověděl mi. Já jen že zdobení i odstrojení a pochopitelně i úklid jehličí z kuchyně i chodby je už léta vždycky na mně, tak mě zajímalo, jestli se mu bude chtít se s tím dělat, až na to bude sám. Ale nedozvěděla jsem se to.