Později jsem přidával další značky, až jsem si přestal být jistý, co jsem mlsal sám jako malý v 50. a 60. letech a co jsem kupoval svým dětem v sedmdesátých a osmdesátých. Naštěstí pomoc je jednoduchá: doplňte mě nebo opravte, kde se pletu. Nemá smysl kolem toho vzpomínat a spřádat příběhy, jednoduše vám opíšu svůj seznam a vy si s tím poradíte.

Mejdlíčko, bonbóny Atlasky, bonbóny Fialky, Angrešty nebo Maliny, bonbóny Hašlerky. Peprmintové či jaké Lesněnky (zelené kloboučky), dlouho cumlané špalíčky, později bonbóny Bon Pari. Ovocné Sisinky, geniální kostičky Žužu. Dvousložkový šumák (červená a bílá kostička), později Šuměnky, Furé s griotkou (bonbóny s náplní), lékořicový pendrek (odmítal jsem), nesmrtelné Lentilky (daly se dobře sypat do pusy). Lipo (ovocný cukr?).

Tyčinka Milena, tyčinka Kofila, tyčinka Deli, oplatky Disco, oplatky Vlnky (mňam!), oplatky Kávenky nebo Kávěnky, později čokoládové Miňonky. Čokoláda Zora, čokoláda Orion, čokoláda Figaro (nemyslím fidorku). Kakao Granko (nevím, jestli se dělá). Rumové Pralinky (óóó!).

Ovocit, Vitacit, žvýkačky Pedro a Bajo. Kočičí jazýčky tu jsou pořád. Kyselý drops taky. Pro pořádek jmenujme i Soletky, což ale byly tenké slané tyčinky.

Už mi došly nápady, nastupte prosím se svými. Přidám jen jednu vzpomínku, jak jsme jako děti šli (zde správně „i“) do biografu, což bylo jen sto metrů přes klidné Karlovo náměstí a přes ulici do kina Lido Bio. Samozřejmě jsme si v levé pěsti nesli peníze na lístek (50 haléřů?) a v pravé sáček s bonbóny.  Během představení měla sáček nejstarší holka na zemi pod sebou nebo mezi nohama (jistota je jistota). Když jsme šli zpátky, dokonce jsme se o něj někdy rvali, neboť někdo dostal chuť na další dřív než ostatní. A mně se zdá, že znovu cítím jemnou chuť fialek nebo měkkost barevných Žužu. Kéž by to takhle bývalo bylo pořád.