Chodím do Slavičího údolí, rozprostírajícího se mezi pražskými částmi Radotín a Lochkov, téměř denně. Je totiž vzdáleno od našeho domu jen několik desítek metrů. To místo miluje i naše fenka, stačí otevřít branku a ona už běží, po pěšině přes les až k okraji "Slavičáku", kde se zastaví a čeká, až ji hodím kus klacku, který si pak nese v tlamě celou procházku až domů.

Slavičí údolí bylo v roce 1988 vyhlášeno přírodní rezervací. Jeho osu tvoří louky podél Skalního potoka. Ten však před několika lety vyschl a zdálo se, že už údolím nikdy voda nepoteče. Před dvěma lety se však vprostřed údolí pramen zase vzpamatoval a tůňka teď slouží jako osvěžovna lesní zvěře. A taky naší Lassie.

V údolí roste podle botaniků na padesát druhů rostlin a dřevin, včetně chráněných druhů jako je kavyl Ivanův, dub pýřitý či sasanka lesní, ale i kosatec žlutý, máta vodní, tařinka horská nebo devaterník šedý. Slavíci, po kterých bylo údolí kdysi pojmenováno, zde už nehnízdí, ale poletuje tu lejsek šedý, zpívá pěnice černohlavá s drozdem brávníkem a loví krahujec obecný.

A já si tu čas od času ulovím nějkou tu fotku, byť už znám v těchto místech skoro každý strom. Slavičí údolí je pro mě kout, kde se dá krásně (a jednou klidně i navždy) spočinout...

Máte také svůj oblíbený kout?

                                                                                                                    Všechny fotografie: Jan Raška