Na zraněnou nohu nesmíte výše uvedenou dobu šlapat. Skáču po bytě s berlemi po jedné. Mám nekonečně dlouhé domácí vězení. Proč číslo čtyři? Je to numero našeho bytu. Čtu, píši a mám spoustu času přemýšlet o životě z mého úhlu pohledu. Protože od narození jsem pozitivně naladěn a vím, že k životu patří i bolest. Tak ji s pokorou přijímám a už se vidím, jak za ¾ roku se k milovanému sportu opět vrátím.

Manželka trpí Meniérovou chorobou. Je to nemoc uší. Jeden z příznaků je, že ztrácí rovnováhu a může se zranit. Nečekaně to přijde a zase odezní. Jak se jí začne točit hlava, dávám na ni pozor. Doprovázím ji do práce. Jsem již na důchodě. Úlohy jsme si vyměnili. Žena o mě pečuje právě teď. Sám se nevykoupám, sám se neoholím. V noci, abych ji nerušil, tak čůrám do bažanta. Samozřejmě se občas v noci netrefím. Ráno si natáhne rukavice, kapky umyje a vydezinfikuje. Není to pro ní jednoduché, ale já jsem za to nesmírně vděčný. Někdy totiž nečekaně přijdou chvíle, na které jeden sám nestačí.

Můj další den se sádrou. Znuděně jsem se natáhl do postele. Sešitou nohu mám podloženou. Nejsem nadšený z mého nuceného lenošení. Můj čas začíná být drahý a jeho využití si představuji jinak. Je ráno, sluníčko mě šimrá. „Nezlob, víš přece, že nesmím ven. Ještě měsíc mě bude věznit náš byt“. Pouštím hudbu a sahám po knížce. K životu potřebuji také akordy a psané a vyřčené slovo. V hudebním klipu, kde zpívá Céline Dion, mě zaujalo, jak se něžně mladí lidé dotýkají. Také my starší muži, jsme rádi, když nás naše ženy hladí. Bojuji s nudou, čtu, přemýšlím, někdy mě i něco chytrého napadne. Potom to vetknu do papíru nebo do počítače. Občas po telefonu někoho pozdravím, kamarádům popřeji ve skupině na Whats Appu úspěch na kurtu. Nejraději mám, jak se otevřou venkovní dveře, a žena přijde z práce. “Jak ses měl? Bolí Tě něco“? Jsem rád, že nejsem singl.

Ženatý jsem tak dlouho, že zapomínám, kdy to začalo. Pořád se ženou touláme po horách, chodíme za kulturou a rozmazlujeme naše vnoučata. Nikdy jsme se nenudili. Na sedačce doma nemám důlek. Léta přibývají a objevují se zdravotní potíže. Tím je lepší je přijmout a vytrpět společně než sám. Člověk je člověkem, když někoho miluje a potřebuje i lásku od jiných.

Já preferuji život v páru. Je snadné prožívat radost sám, ale smutek se lépe zvládne ve dvou a marast přejde. Vztah je pořádně těžká záležitost. Problémy se musí řešit. Neustále musíte na vztahu pracovat. Nenudit se. Je to opravdu dřina, kterou nechtějí někteří postoupit, tak jsou raději singl. Tímto směrem se ubírá dnes naše konzumní společnost.  Sobeckost nám velí se dřině vyhýbat. Jen slasti a žádné bolesti. Problémy? Ty si nechejte každý doma.

Jako mladého mi občas napadlo, že by lepší bylo žít sám a užívat si. Zkušenostmi a jak časem zraji, si myslím, že je mi lépe v páru.