S jistotou víme, že zavražděn byl 28. zaří, ale rok 935 taky není úplně tutový. Jako u jeho bratrovraha Boleslava známe jeho rodiče Vratislava a Drahomíru, stejně tak jako prarodiče Bořivoje a Ludmilu.

Vzdělání Václava měla starost babička Ludmila... I nechala bába jeho Ludmila učiti knihám slovanským a on naučil se rozumu všeho brzce... Jeho prvním učitelem byl jakýsi kněz Pavel. Ale staral se zřejmě i otec...blahoslavený kníže Vratislav poslal jej do hradu jménem Budeč, aby ho tam cvičil v Žaltáři jistý kněz zvaný Učen.

Jako sedmiletý podstoupil postřižiny... Vzorstlo pachole, že mu bylo ujmuti vlasů... Což byl oficiální akt dospívání pod dohledem ceremonie. Tedy žádné pivní slavnosti.

Každý vládnoucí rod udržuje dynastickou politiku. Bez potomka to prostě nejde. I když o tom víme minimum, nemohlo to Václava minout. Jedna z legend praví, že velmoži přinutili knížete...přiložit k sobě ženu... Pak byl patrně zplozen syn Zbraslav. V součtu to znamená, že Václav mohl být ženatý, ale patrně vzhledem k jeho křesťanské horlivosti a ctnosti, bez které se žádný svatý neobejde, byl akt manželství a početí postupně cudně zamlčen, natož aby se jednalo o levobočka, no to už vůbec. Ale jestli své souložnici pravil... Měj mne za bratra, já tebe za sestru... pak dráhu světce nastartoval slušně.

Oproti pohanské české kotlině byla Velká Morava organizačně a ideově o hodně dál, ale smrtí Svatopluka přišel čas Přemyslovců. Pokřtění, započaté Bořivojem a Ludmilou, jim dávalo náskok při sjednocování pod praporem křesťanství a také v jednáních s odvěkým mírumilovným sousedem za Krušnými horami. 120 volů a 500 hřiven stříbra, natolik Václavovi vyměřil daň za mír Heinrich der Fogler, tedy Jindřich Ptáčník. Když pominu hospodářská zvířata, pak se nejednalo zrovna o pakatel, jedna hřivna se rovnala zhruba 250 gramům. Ale výsledkem bylo také spojenectví s mocným saským sousedem, což podtrhlo založení kostela svatého Víta, patrona Saska.

Václav vládl v letech 921-935 a jeho politika se zdála pragmatická, ale ne každému se zamlouvala. Jakoby spor jeho babičky a matky, vyvrcholený vraždou Ludmily, načrtl i příběh bratrů. Rozdílné povahy, příklon Václava k babičce a Boleslava k matce, jiný pohled na zahraniční politiku, včetně uvedené daně, aktivovalo následující události.

Dne 28. září pozval Boleslav bráchu do Boleslavi na posvícení a když se ráno Václav vypravil na bohoslužbu, střetli se bratři na ostří meče. První útok Václav odrazil, ale dalším třem útočníkům už neodolal a v úkrytu na církevní půdě mu zabránil kněz uzavřením kostela.

Ale zase, objevily se i spekulace, že mohlo jít o nešťastnou náhodu. Proč by jinak Boleslav nechal přenést ostatky bratra do Prahy a slavně uložit do svatovítského kostela, že? Navíc tím odstartoval bratrovu cestu k svatořečení, jako prvního a dodnes jediného Čecha zapsaného do celosvětového kalendáře římskokatolické církve. Ač tak či tak, státní převrat byl zahájen a dokončen vyvražděním Václavových věrných i přívrženců.

Snaha zařadit zbožného Václava mezi svaté uspěla už v druhé polovině 10. století. Jako v mnoha případech byly předehrou zázraky. Například už za jeho života mu po boku prý stáli andělé, a tak byl založen svatováclavský kult jako ideologie nového státu, který úspěšně proplul dějinami. Jen vzpomeňme třeba na Karla IV., který královskou korunu nazval svatováclavskou.

Svatý Václav je uznávaným patronem a ochráncem českých a moravských zemí. Od roku 1933 sedí na koni s praporcem v ruce na Václavské náměstí, jakoby shlížel na svůj lid, který k němu v dobách zlých přispěchá.

A Boleslav? Přeze všechno byl velice úspěšným knížetem.

A objevují se i teorie, že žádný Václav neexistoval, a že byl s Boleslavem vlastně jedna osoba. No, co je moc, to už je moc...