Po zatažené obloze se opilým tanečním krokem začal prohánět vítr. Chvíli tančil svižnou polku v kruzích, aby za chvíli změnil styl v trhané a rychlé tango. Vír ledového vzduchu hnal oblaka do houfu před sebou.

Posunoval je obratně za špičatou zasněženou horu jako pasáček ovcí, když navečer žene své stádečko z pastvy domů. Aby ho na noc ukryl v teple a bezpečí v ohradě před divou zvěří. Noc souboje černé a bílé magie na hradě vrcholila. Meluzína se syčivým výkřikem zakvílela a vylétla komínem. Okolo hradu nebylo ani živáčka.

Obyvatelé hradu se odebrali před bouří schovat do svých vystlaných postelí. Urození pánové a paní do prachových peřin a neurození sloužící a pomocníci museli vzít zavděk tomu, co bylo k dispozici. Hospodyně si ustlala v hradní kuchyni. Sloužící ulehli poblíž ohniště v hlavním sále tak jak byli oblečení na předložky z kožešin. Jediný, kdo ještě bděl, byl mudrc se sametovou pokrývkou na hlavě.

Těžce vstal z dřevěné lavice u okna, aby se pokorně uklonil do všech čtyř světových stran. Ranním úsvitem bude rozhodnuto o tom, zda dokáže svými kouzly přimět ďábelského Geka vrátit ukradenou vzácnou knihu jeho Zemi. Ale prozatím byly všechny možnosti osudu otevřené. Víčka měl ztěžklá únavou, protože už sedm dní a sedmou nocí bděl a držel stráž nad dodržováním správného postupu odříkávání ochranných formulí.

Nekonečný boj s ďáblem ho vyčerpal až na dno sil. Ale kniha musela být zachráněna. Těžká kožená vazba ukrývala stránky papíru popsané tajemnými slovy, která nebyla lidské povahy. Běžnému smrtelníkovi by věty psané černým inkoustem nic neřekly. A ďáblovi? Ten ji ukradl pouze z rozmaru a aby mohl škodit lidem. Protože když jsou lidé v zoufalé situaci nikdo předem neodhadne na jakou stranu se jejich srdce přikloní. Když onemocní, nemají co jíst nebo přijdou o práci. Co se stane potom? Vydají se cestou dobra nebo zla?

Mudrc Rafael byl dnešní noci příliš skeptický a unavený životem. Slíbil kdysi doživotní věrnost svému hradnímu pánovi na oplátku za úkryt před vnějším světem, za dostatek jídla a klidu ke studiu. Ale tohoto večera se mu začaly na mysl vkrádat pochybnosti o správnosti svého rozhodnutí, když zasvětil svůj život jednomu pánovi. Byla magie a muž z masa a kostí tou správnou životní volbou? Únava a obavy pomalu nahlodávaly již dost zjitřelé Rafaelovy nervy.

Hlava mu třeštila bolestí. “Jsem už příliš starý a nemám dost sil k boji s ďáblem.” napadlo ho, ale dál odříkával v mysli tajná slova a odrážel temné síly. Kniha byla z poloviny zachráněna a napůl ztracena. Jako by se o ni přetahovaly dvě vyrovnané síly. Ale každá s jiným záměrem.

Odbila třetí hodina ranní. Hodina duchů. Přestože byl mudrc v ochranném kruhu, přeludy tančily okolo něj své rejdy a záře z krbu tomu dodávala lesk. Tu se před ním zjevila rozšklebená hlava kozla s vyplazeným jazykem. Strašidelný obraz provázel i příšerný puch. „Fuj, ty!“ Vykřikl magic a kouzelnou hůlku namířil kozlovi mezi rohy. Přelud zmizel, ale puch zůstal.

Nenechám se přece zastrašit nějakým podřadným démonem. Odplivl si úlevou. Ale další temný stín padl přes jeho ramena na špinavou dlažbu. Otočil se a strachem se mu zježily i chloupky na hřbetech zápěstí, z příchozí návštěvy. Sám ďábel je zde. Přišel si osobně vyřídit spory o vzácnou knihu? Nebo si snad přišel pro mě?!

Bože, ochraň, mě a ochraň nás,” přerušil svým zoufalým výkřikem odříkávání magické mantry Rafael a klesl na kolena. Magická kniha, která ležela v meziprostoru a po které se z jedné strany natahovaly černé drápy čerta, a z druhé lidské ruce magika, se pojednou roztrhla v půlce. Ďábel s vítězným řehotem zmizel se svou půlkou knihy v propadlišti pekelném. A Rafaelovi u kolen s tlumeným bouchnutím o podlahu přistála druhá půlka. Svítání bylo již blízko.