Poprvé ve svém životě jsem zažila zemětřesení v Mikulově v roce 1963. Bylo to v létě – červen, srpen, možmná začátek září?

Pracovala jsme na Středisku Geodézie a kartografie - jednopatrovém domku - na ulici Husova v blízkosti zámku, lépe řečeno v podzámčí. Na domě bylo zajímavé, tedy pro mě, že při vstupu do sklepa se schody ztrácely ve vodě. Byla tam vysoká hladina podzemní vody, jak mi bylo vysvětleno a nikdo ji neodčerpával. Sklep se nepoužíval. 

Byla jsem v kanceláři a pracovala na velkém pracovním stole sloužícím pro práci na mapách. Najednou jsem měla pocit, že se stoly stojící u sebe nějak krátcepohnuly. Trochu do sebe narazily. Vůbec jsem to nechápala, až při pohledu z okna, kdy jsem spatřila, že okenní křídlo, které se otevíralo ven, se mi jeví nepravoúhle, skoro jako kosodélník. Byly to jen krátké vjemy. Ale něco nebylo v pořádku.

Vběhla jsem do přední kanceláře a než jsem se stačila zeptat, co se děje, vedoucí na mě křikl: Stoupněte si do kouta místnosti, to je zemětřesení. Nejvíce mě zaujal úkaz, příčící se rozumu. Na stěně visela na dvou šňůrkách polička s rádiem po drátě. A polička prudce odskočila od zdi a okamžitě s třeskem uhodila zpět. Tak to proběhlo několikrát a já nechápala, jak je to možné. Vždyť to odporuje zákonitosti zemské přitažlivosti?

Až později jsem se dozvěděla, že při zemětřesení se usmýknou základy a pro zlomek vteřiny nejsou svislé. Však jsem také měla dojem, že ten náš domek se tváří, jako by ho někdo stiskl mezi dlaněmi a naklonil. Jen jsem nechápala, jak mě mozek mohl tak oklamat a dovolil mi vidět zeď stále svislou a poličku odkloněnou v úhlu cca 30 stupňů ode zdi. Vždyť v ten zlomek vteřiny jediná tato polička v místnosti visela svisle!

Později v místním rozhlase hlásili, že v blízkosti Vídně došlo k silnějšímu zemětřesení, a proto žádají obyvatele, aby svá „pozorování“ nahlásili.

V našem domě byly účinky silnější, neboť díky zatopenému sklepu se vlny spojené se zemětřesením více a silněji šířily.