Dvě seniorky s bolestivými koleny jsme se vydaly na turistický výlet. Z vlakové stanice Úvalno jsme si vesnicí vyšláply asi 2 km k rozhledně Hanse Kudlicha. Po chvíli odpočinku jsme pokračovaly po zelené turistické trase směr Cvilín.

Pod horou Ostrý jsme zakufrovaly díky tomu, že nás překvapily v lese auta. Byli to však lesníci. Naši zelenou značku jsme neviděly, tak jsme se daly stezkou neznačenou. Měly jsme trochu nahnáno, protože tato trasa byla notně rozrytá divočáky. Naše smysly byly v pozoru, ale naštěstí se prasata neobjevila.  Napojily jsme se na značenou trasu, kde jsme potkaly houbařku s košíkem, ale prázdným. Také se ztratila. Společně jsme došly k odpočinkovému místu u Hájeckých rybníků.

Za rybníky jsme pokračovaly vzhůru do lesa a po chvíli jsme narazily na cyklostezku. Věděla jsem, že je po této trase pěkná vyhlídka  na Hradisku, tak jsme se po ní vydaly. Minuly jsme hájenku, kde za plotem pobíhaly srnky. Přiběhly až k nám, zřejmě čekaly něco „na zub“. Kousek dál na nás volal polský řidič. Také zabloudil. Ukázala jsem mu v mobilu na mapě, jak se dostat na parkoviště Cvilín.

V kostele Panny Marie Sedmibolestné na Cvilíně byla právě svatba. Romanticky oblečené malé družičky skotačily venku a chlubily se, že jsou na svatbě.

Prošly jsme křížovou cestu a zamířily k rozhledně Cvilín. Tuhle jsem si vyšlápla, čekalo mne 144 schodů. Byl z ní krásný výhled na Krnov i na kostel a potkala jsem se tam se zmiňovanou polskou rodinkou. Byli šťastní, že trefili.

Vrátily jsme se ke kostelu a odtud  sestupovaly alejí po 219 kamenných schodech až dolů do Krnova. Túru jsme zakončily v cukrárně u vlakového nádraží Krnov-Cvilín. Kolénka bolela, tak jsme usoudily, že si něco dobrého na závěr zasloužíme. A pak hurá na vlak. Za dvě a půl hodiny jsme doma.