Tak jsme šli dnes s mužem do místního obchodu. Není to daleko, ale pro nás dva je to docela složité, muž s holí a já s chodítkem, které mi značně pomáhá při chůzi. Je fakt, že jsem s ním zatím došla jen ke kadeřnici, asi půl kilometru a pak zase zpátky, ale měla jsem z toho velkou radost. Dnes teda v pohodě do obchodu, ale potřebovali jsme ještě na poštu, jenže opět změnili provozní dobu, tak budeme muset dnes ještě jednou, výhodou je jen to, že pošta je blíže než obchod.

Vůbec ale nechci psát o našich potřebách a bolístkách, tak se omlouvám. Cestou mě zaujala taková věc. Bydlím v obci už 55let, znám tu cesty i cestičky. Když se jde dolů "do vsi", u jednoho rekreačního domu bývaly kytičky, vysoké s malými květy, zázračně voněly podzimem, a to již právě v dobu, kdy šly děti po prázdninách do školy. Dnes jsem se zvědavě podívala do zahrady, ale už tam nejsou, vše má asi svůj čas, mně to ale přišlo nějak  líto, jenže s tím nic nenadělám. V blízkosti květů, o kterých píši, však se vypínal keř šípku s oranžovočervenými plody a hezky se na mě usmíval, snad pochopil, nač myslím.

A teď už konečně k té škole. Ano, škola už se připravuje na své žáky, a hlavně na prvňáčky. Děti se těší, některé však ne, ale třeba nový školní rok rozhodne jinak. My máme v rodině tři "školáky". Do druhé třídy bude chodit do naší školy Emmička. Nástavbu bude končit náš mladší vnuk domácí, jinak sládek v nedalekém pivovaru. No  a poslední rok čeká i jeho bratra, který by měl v tomto školním roce dokončit VŠE na plzeňské fakultě. Přejeme Emmičce, ale i vnukům krásný školní rok, ale i dalším žákům a studentům, aby mohli v klidu studovat a také žít.