Onehdá mi dědeček, zřejmě po tom, co já jsem mu asi nějak nevědomky ublížila, ve snaze mi to pěkně vrátit, řekl, že prý jsem přejela kunu. Že on se šel projít na křižovatku k hlavní silnici a nic tam nebylo, pak jsem projela já a když se vracel, tak jí viděl, že má přejeté zadní nohy a ocas. Já že bych něco přejela a nevěděla o tom? A prý si jí mám jít zabít, aby se netrápila... Šla jsem se podívat a opravdu jsem jí viděla v trávě u výběhu, jak se těma předníma plazí do křoví. Mezitím přijela snacha a ta mi řekla, že jí viděla už včera, jak tam sedí. A že nechápe, proč má dědeček snahu to svádět na mně. To taky nechápu, já bych přece nepřejela ani šneka, já brzdím i když sedí na silnici vrabčáci a čekám až odletí. Mám prý se na to vykašlat a nechat jí být, buďto se z toho vylíže nebo ne. Ale mě to nedalo a šla jsem se na ní ještě podívat. Byla už vlezlá v křoví a připadlo mi, že jí spíš něco kousnulo do ocasu, že by pes? Ten měla trochu od krve, ale živá ještě byla ažaž a normálně na mě zaútočila a snažila se mě kousnout. Tak dobrá, ať si příroda poradí sama... Člověk má pořád pocit že by měl něco zachraňovat, ale asi ne.

Stejně mi bylo tý mrchy líto, ale když si vzpomenu, jak loni ona, nebo nějaká její příbuzná, ukousala hlavy čtyřem slepicím v kurníku, a nejenom u nás, tak jsem lítost rozchodila a řekla si, že na paní kunu vážně kašlu.

O čtyři dny později mi před obědem pán z DPD přivezl troubu s plotýnkama, co jí chci dát do venkovního sezení. Chci si zařídit "letní kuchyň", abych si v ní mohla občas třeba po ránu něco upéct nebo usmažit a nemusela se dohadovat s dědečkem, že s tím v kuchyni smrdím. Jo kdyby jen v kuchyni, vždycky huláká, že zasmrdím celej barák. Jemu totiž smrdí i když se pečou vanilkové rohlíčky... Tak uvidím, jestli nebudou nějaký další připomínky, třeba že takhle už zasmrdím celou vesnici, hahaha. Já vím, že bych mu neměla ustupovat, že vařit a péct v kuchyni je normální, navíc si vždycky vzpomenu na to, co povídala jeho maminka o babičce, která prý o něm už jako dítěti říkala, že je to s ním složité a platí o něm přísloví : "Čím víc se s ho....  mažeš, tím víc to smrdí." Což měla pravdu, ale já už na dohadování nemám náladu. A vlastně ani čas, kdo ví jak dlouho tady ještě budeme.

Tu troubu jsem chtěla platit kartou, ale nějak nešlo spojení a tak jsem si musela dojít domů pro peníze. Jenomže ani tím jsem si nepomohla, protože ten pán neměl zpátky a tak poodešel kousek od auta, aby chytil signál a nakonec se mi placení kartou zadařilo.

Mezi tím šel okolo soused a s tragickým výrazem se mě ptal, jestli mi nechybí nějaká kočka. Řekla jsem, že ne, leda že by jí teď přejel on. Prý u nich ve výběhu leží nějaká mrtvá v křoví. Uklidnila jsem ho, že to není kočka ale kuna, a on povídal: "Aha, tak to je asi ta, co jí přejeli elektrikáři když dělali na louce na vedení." No vida a dědeček to chtěl hodit na mě. Achjo