Moje seniorské radosti a starosti

Můj svět

Moje seniorské radosti a starosti

Datum: 21. 8. 2023

Diskuze: 3

Ilustrační foto: Pixabay

Přání je, ráno se probudit s báječným pocitem, že si mohu uspořádat den podle sebe. Nic moc vlastně nemusím a mnoho ještě můžu. Pak sedím s bílou kávou u počítače a nahlížím, co se ve světě děje; válka bohužel nekončí, počasí si libuje v extrémech; zkrátka moc radostného ve zpravodajství není.

Zbývá promyslet, co dneska uvařit, případně se vydat na nákup. Chodím přes park a to je přísun krásy pro oči, stačí se jen dívat. Stále je co objevovat, i když už dost pamatuji a často vzpomínám na staré příběhy, s vděčností za každý den, který je mi ještě dán.

Mám pět vnoučat a dvě pravnoučata. Dvě vnučky hrají v amatérské kapele, pustím si jejich nahrávku a prožívám radost, o to větší, že umění hrát na hudební nástroj mi nebylo dáno. Nejmladší vnučka ráda sportuje, chodí do plaveckého oddílu a byla vyslána na závody, kde se utkaly mladší žákyně z různých krajů. Vybavily jsme ji kromě svačiny i "radou", aby ze začátku šetřila síly na závěr závodu. Skončila na posledním místě, když dala na naše babičkovské rady, zatímco ostatní závodnice plavaly hned od startu na plný plyn. Vzala to v pohodě, a neprozradila, kdo jí tak "dobře" poradil.

Ne častou, ale o to milejší zábavou, je možnost výletů za poznáním, houbařením či sběrem borůvek; jen záda už pří ohýbání protestují a bolí...V létě sbírám byliny, vařím si z nich čaj a na sobě zkoumám, zda jsou léčivé či ne. Zatím žiju, jsem na světě ráda, a tak používám jen rostliny už generacemi prověřené.

Život je krásný dar, ke štěstí jsou důležité dvě věci - najít si správného životního partnera, a povolání, ve kterém dokážeme být dobří a taková práce nás pak těší, když už v ní musíme trávit tolik času. Ostatní už přijde skoro samo.

| aktivní senioři | Letní soutěž 2023 | Můj příběh

Autor: Věra Lišková

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

3 komentáře

Dana Puchalská 22.8.2023 07:14

Víc než milé vzpomínání. Děkuji.

Zdenka Jírová 22.8.2023 00:30

Milé vzpomínání na brtra. Já už také jen vzpomínám. Byl to můj jediný sourozenec a o dost starší, tak jsme společné dětství moc neměli, pamatuji, že byl na škole mimo domov a pak už jen svatba- já za malou drůžičku, a jeho rodina v jiném městě. Jeho žena byla jak moje starší sestra, hodně mně dala do života dobrých rad. Už jsem dávno sama, bez nich.

Daniela Řeřichová 21.8.2023 19:36

Děkuji za hezké vyznání životu a přeji mnoho hezkých chvil s rodinou a s vnoučaty. Podepisuji se pod poslední odstavec. Měla jsem prima parťáka i smysluplnou práci a prožívám každý den naplno, pokud to zdraví dovolí.