Když nemůžu usnout a v hlavě se mi zrovna nehoní spousta myšlenek, chci si vzpomenout na něco hezkého, milého. Zpravidla mě napadne přítelova mourovatá kočička Bišinka. Okamžitě se začnu usmívat.

Po Bišince se mé myšlenky zatoulají ke kočičkám dcery mého přítele a jejího manžela, o které se starají ve svém domě na vesnici nedaleko Kolína. Napsala jsem o nich článek Kočičí rodina. Když jsem si jednou na ně takhle zase vzpomínala, napadlo mě, že je to něco jako počítání oveček před spaním. S tím rozdílem, že já kočičky mechanicky nepočítám, ale představuji si je a říkám si jejich jména. Tedy ta, která si pamatuji. Všech osmnáct neumím. Mamina, Čáry, Pandy, Bilinka, Šedinka, Tigrinka, Lilinka …  Většinou mě to neuspí, ale aspoň se cítím příjemně.

A když dojdou kočičky, přijde na řadu můj nejoblíbenější pejsek – Jendova krásná a milá šeltie Britney.

Přeji vám dobré spaní a krásné sny.