Ale to ráno po dešti! Červánky se rozplynou a v bílých mráčcích se objeví slunce. Jasně modrá obloha a na ní koruna lípy v záři sluníčka.

Už včera večer byl příslib návratu tepla. Ve večerních paprscích jsem si do trávy přinesla lehátko, na stoleček umístila šálek kávy a dočítala knížku. Moc pěknou, Muž jménem Ove. Pěkná forma i obsah, jen veselo smutný.

Betynka chvíli přinášela míček, ale potom si chtěla jít hrát nahoru, zdědila pokojíčky po dětech. Chodím s ní, prolistuji si něco ze sbírky zpěvníků, ale pak si stejně hraji svoje oblíbené písničky. Harmoniku jsem si koupila k šedesátce. Za pár let na mne byla těžká, tak mám teď menší, holčičí. Zahraji si i na klávesy, zůstaly rozložené, byl tu vnouček na prázdninách.

Večer jsem probírala fotky z minulého týdne. Toulání jen tak po horách, v mírném dešti, až do večera za mlhy. Byli jsme na borůvkách, na houbách, Betynka s Valdou urousaní, občas zmáchaní, ale spokojení stejně jako my. Během dvou slunných dnů jsme uklízeli dřevo.

Potom jsem pročítala recepty, co uvařím pro zítřejší návštěvu kamarádů. Už to mám, zvěřinový guláš z trouby, ten se bude hodit. Přitom ještě zpracuji další košík švestek. Něco jsem donesla sousedovi, stará se už roky o nemocnou manželku, přidala jsem do koše i zavařeniny a šťávu.

V noci alespoň na chvilku ještě pár stránek další knížky. Ráda vybírám z knihovny i do Čtenářské výzvy, zkouším, jestli ji splním celou ze svých knih. Většinou se mi dvě až tři ze zadané dvacítky nedostanou, některé nemám.

Knih bylo původně velké množství, bylo to něco při stěhování. Nosila jsem je taky po schodech. Jednou si stěhovák zabručel, proč musí mít lidi doma tolik knížek, jako by nestačilo piáno. Poslední dobou jsem knihovnu trochu zeštíhlela, kde byl zájem, tam jsem knihy rozdávala. Měli jsme i knihovnu dětskou, z té jsem si nechala jen knížky nejmilejší. 

Po večerech se průběžně vracím k mé oblíbené činnosti, genealogii. Je to dobrodružství srovnatelné s rýžováním zlata. Poklady jsou ukryté, čekají, zda je objevíme. Našla jsem jich už tolik a tolik zajímavého. Teď tvořím kroniku pro tetu k její devadesátce. Stejně jako ona s manželem, i já jsem příbuzná se svým mužem, tedy pokud vezmeme do úvahy skutečnosti staré tři sta let. Jsem ráda, že se mohu se věnovat této zálibě. Vím, odkud pocházím, znám svoje kořeny, umím si leccos vysvětlit, i když samozřejmě všechno objevit nelze. 

Bude pár dní hezky, zavařím rajčata, sklidím jablka, ostříhám levanduli a vyjedu si na kole. Mám radost, že je léto.