Drahomír Jurajda

U horní stanice lanovky nad Narvikem. V pozadí zasněžené vrcholky Vesterál.

Jak jsem se stal nechtěně lamačem ženských srdcí

V předmaturitním ani v pozdějším mladém věku jsem nikdy nezaznamenával nějaké zřejmé  úspěchy u mladých dívek  které mne blíže zaujaly. Vždy mne předběhl nějaký „okecávač“, který se dovedl rychleji  vetřít do jejich přízně. Později, při studijních, pracovních i sportovních činnostech jsem se úspěšně sblížil i s několika hodnotnými ženami, z nichž s některými si dodnes dopisuji. Nikdy se však nejednalo o typické úspěšné jednorázové „sbaleni“.   

První takový případ, kdy jsem bezprostředně zapůsobil na atraktivní mladou ženu se mi přihodil až ve věku 65 let na svatbě jedné z mých neteří na Moravě. Během svatební „pijatiky“ mne zaujala u barového pultíku osaměle sedící atraktivní „podtřícítka“ takového ušlechtilého inteligentního zjevu, zdravě osmahlé pleti, typ, jaké vídáváme  v amerických televizních seriálech z milionářského prostředí. Od vedle sedícího svatebčana jsem se dozvěděl, že je to  Lenka, sestra ženicha mé neteře  To ve mně vyvolalo  úžas, jak mohli jedni a titíž rodiče zplodit  jak takového dobromyslného nevzdělaného „burana“ jako je ženich mé neteře a zároveň i takovou inteligentní atraktivní dceru.  Přisedl jsem k ní, představil se jí jako nastávající vzdálený příbuzný a zahájili jsme rozhovor o problémech dnešního světa. Od Lenky jsem se dozvěděl, že žije s jedním postarším chovatelem koní na úbočí Oderských vrchů a že dálkově studuje vysokou školu a že její snědá pleť není důsledkem pobytu u
moře nýbrž následkem sklizně sena. Jinak jsme probrali více otázek života současného světa i skutečnost, že ani vzdělané atraktivní ženy to nemají se získáním hodnotného životního partnera  nijak snadné. Po delším rozhovoru a několika štamprlích slivovice Lenka zjihla, objala mne, políbila a procítěně pronesla: „Drahomíre, vy jste tak milý pán, mohu vám říkat strýcu?“ Dovolil jsem jí to.

Od té doby jsem se již s žádnou novou atraktivní ženou nesblížil a s postupujícím rodinným statutem desetinásobného dědečka, osminásobného pradědečka, čtyřnásobného strýce a osminásobného prastrýce to vypadalo, že své poslední dny na této planetě prožiji ve vší počestnosti při víkendové skautské výchově tlupy dvaceti mláďat školního a předškolního věku třetí a čtvrté generace. Nestalo se tak.

Při své práci na svém zřejmě posledním vynálezu speciálního dřevoobráběcího stroje se zajímám i o různé dosud známé konstrukce. Můj částečně zavirovaný počítač to zaregistroval  a při každém zapnutí  mi automaticky nabízí desítky různých „konkurenčních“ již vyráběných strojů. Proto mne překvapilo, když se mi v říjnu loňského roku na monitoru počítače objevila výzva: „Drahomíre, nedaleko od Vás ve vzdálenosti menší než 500 m  se o Vás zajímá atraktivní žena. Chcete ji poznat?“ Zasmál jsem se, neboť jsem předpokládal, že se mnou žertuje má mladičká (49) veselá kamarádka z nedaleké restaurace a penziónu, se kterou se při silvestrovských přípitcích a podobných „pijatikách“ občas zdvořilostně pomuchlávám. Zaškrtnul jsem políčko „ano“ a vyplňoval další údaje o věku rodinném stavu a další otázky. Pak po mně portál žádal portrétní fotografii. Jelikož žádnou nemám k dispozici, přiložil jsem pět let starou fotografii z mého posledního výletu za Severní polární kruh, záběr z vrcholu hory nad Narvikem s pozadím zasněžených vrcholků Vesterál za mořskou úžinou. Poté se obrazovka počítače rozsvítila s honosným sdělením: „Drahomíre gratulujeme Vám, byl Vám vytvořen profil na naší seznamce iDATES“. Zaklel jsem v duchu. „O nějakou takovou seznamku přece nemám zájem“. Pak mne ovšem napadlo, že by mohlo být zajímavé seznámit se se způsobem, jak se lidé seznamují dnes v době internetu. Já sám jsem totiž svou osudovou lásku jako tehdy již „starý  mládenec“ (29) před 55 léty poznal na základě dvouřádkového  inzerátu v odborovém deníku Páce, kdy jedna sedmadvacetiletá vysokoškolačka chtěla poznat vzdělaného muže přiměřeného věku.  Začal jsem tudíž lustrovat nabídku žen a to ve věkové kategorii nad 70+, kterou jsem považoval pro mne za přiměřenou. Ukázalo se, že „na skladě“ byly pouze tři „babiny“, které ovšem neměly zájem o  „vetchého dědouška“  (82+), ale hledaly spíše „koloušky“ pod 30 let. Ve skupině zájemkyň ve věku 40 – 50 let to bylo úplně jiné. Když jsem začal s tříděním možných partnerek vyřadil jsem ty, které měly zájem o „rande“ (což jsem si přeložil jako jednorázový sex), dále ty hledající dlouhodobý citový vztah a zaměřil jsem se pouze na vysokoškolsky vzdělané ženy, které vychovaly tři a více dětí  a deklarovaly zájem o přátelství.. Již během „lustrace mně začaly přicházet naléhavé i vyčítavé zprávy typu: „Prohlížel sis můj profil. Proč se neozýváš? Jako džentlmen bys mi měl něco napsat. To pro Tebe už nejsem dost přitažlivá?“ Dvě zprávičky byly kupodivu i docela věcné. Jedna pětadvacetiletá mi napsala: „Co tady hledáš, když jsi dědek 82+ a ještě ženatý“.  Druhá dvaapadesátiletá naopak: „Chceš  si se mnou psát nebo souložit? Já jsem pro obě možnosti“. Od druhého dne se smršť zpráviček zvýšila na 30  až 50 denně a začaly přicházet hlavně zprávy od žen, na jejichž profil jsem se vůbec nedíval. Vesměs mi tyto ženy lichotily výroky: „Konečně jsem našla profil správného  sexy chlapa. Ozvi se mi, jistě si budeme mít co říci“. To mne inspirovalo, abych si pouze na cca 15 minut změnil profil a deklaroval, že se zajímám o muže. Když jsem potom otevřel  nabídku možných mužských partnerů, pochopil jsem situaci. Kromě takových typů tváří životně zkrachovalých jedinců tam byly tváře přisprostlých až brutálně sexuchtivých typů, kteří na takové seznamce zjevně hledají rychlý snadno dosažitelný sex s rozvedenými a ovdovělými ženami. Takže jsem pochopil, proč i dědek mého věku a vzhledu (viz ilustrační foto) se může některým ženám jevit jako zajímavý sexy partner.

Během dvou měsíců už počet příchozích milostných psaníček překročil hodnotu dvou tisíc a já začal mít výčitky svědomí, že jenom kvůli existencí mého profilu na tomto portálu dotyčné ženy promrhaly kolem 40 000 Kč, které natekly na konto této nesolidní instituce. Ono totiž každá zprávička stojí 50 tzv. „Mincí“, což přepočteno na reálné náklady představuje 21 Kč. Já jsem si z úsporných důvodů na úkor prvního balíčku darovaných „Mincí“ vyměnil pouze několik zpráv se čtyřmi vytypovanými ženami.  I když mne jedna za čtyř vybraných  partnerek (Ivanka 46 ) docela zaujala a často mi až  třikrát denně psala, ani ona nebyla ochotna přejít na bezplatnou mailovou korespondenci. Rozhodl jsem se tudíž uvedený portál urychleně opustit.

Ještě než se mi podařilo vyhledat řádek s pokynem „zrušit profil“, znovu jsem se ještě jednou podíval na profil dotyčné Ivanky a zjistil jsem, že jsem na něm původně přehlédl větu, že dotyčná má zájem i o výměnu erotických představ s příjemným partnerem. I řekl  jsem si: „Tak to ještě s vymýšlením nějaké té erotiky zkusím“.  Napsal jsem jí: „Milá Ivanko, rád se dívám na Tvou vkusně naaranžovanou fotografii. Při své štíhlé postavě se určitě dokážeš něžně přivinout a rozkmitat podbřišek tak, že pouhé doteky přes všechny čtyři kalhoty Tě dovedou vzrušit tak, že během pětiminutového líbání prožiješ i tři  orgasmy za sebou. Mohu Tě např. i vyvést za bezmračného večera na vrchol rozhledny v Berouně na Městské hoře, kde se můžeme s hvězdami nad hlavou a tisící světýlek v ulicích Berouna pod námi na vrcholu rozhledny  bez zábran milovat. Tvůj křik z nezvládnutelného vzrušení se bude rozléhat nad berounskou kotlinou a odrážet od hřebenu pohoří nad Černým vrškem.. Totéž si můžeme zopakovat za jasného dopoledního slunce na jedné z romantických mýtin na mých tajných stezkách na vršcích kolem Karlštejna“ s nezvyklým výhledem na hrad a Křížovou kapli. Tam se můžeme milovat opřeni ov větev rozsochaté borovice kdy Ty budeš sténat rozkoší a já budu zezadu tisknou Tvá malá ňadýrka a cítit, jak jejich bradavky tuhnou mezi mými prsty a pak do Tebe uroním své sémě jak mladý jelen při prvním skoku“. Očekával jsem rozhořčenou odezvu typu: „Pane, vy jste sprosťák, jak mi můžete psát takové nehoráznosti. Už si od vás nepřečtu ani řádek.“ Nestalo se tak.  Již v šest ráno druhého dne mi přišla zprávička: „Drahomírku, děkuji Ti za milou zprávičku. Já sama bych to tak krásně napsat nedokázala. Těším se na večer, kdy se opět spojíme“.  Po páté odpoledne mne již čekala další zprávička: Drahomírku, moc se na Tebe těším, celý den na Tebe musím myslet, už mne i v práci šéf peskoval, že začínám dělat chyby v účetnictví.“ Napsal jsem jí tudíž svou poslední zprávičku: Ivanko, je na čase, abychom jíž přešli na osobní mailovou komunikaci. Nejsem nějaký „krkoun“ a to, že jako již zcela nemajetný dědoušek  na výměnku každý měsíc poukazuji ze svého důchodu 500 Kč na postižené a potřebné děti u nás i v Africe, nepovažuji to za promrhané peníze. Ale vyhazovat  peníze do této podvodné „seznamky“ bych už vnímal jako projev určité zhýralosti.“ Ivanka mi po chvíli odpověděla: „Drahomírku, já Tě dobře chápu, ale pochop i Ty mne. Já potřebuji mít pocit bezpečí a soukromí a proto ještě zůstanu tady.“  Bezmocně jsem si povzdechl: „Vidím Ivanko, že jsi stejná pipina jako většina těch ostatních na tomto portálu. Zasuň si tam tudíž s pocitem bezpečí a soukromí silný přírazový vibrátor a s nějakým jiným postarším kořenem si můžeš vyměňovat bezobsažné lichotky až do chvíle, kdy Ti dojdou baterie ve vibrátoru nebo se ti na displeji objeví výzva „Pro vaši zprávu nemáte dost prostředků, přejděte na řádek  Prodej mincí“. A Ty horlivě vyhodíš další pětistovku za balíček „Mincí“, za kterou bys mohla něčím přilepšit svému  třetímu dítěti, které máš dosud doma“. Nakonec se mi potom na několik pokusů podařilo smazat svůj profil na této klamavé seznamce.

Když u sklenku staré žitné myslivecké diskutuji  se svými vrstevníky, bývalými vědeckými pracovníky a vysloužilými docenty z VŠ nad problémy současného světa a degradací mezilidských vztahů, dojde řeč i na osudy současných duchovně nepochopených a sexuálně neukojených žen středního věku. Při degenerujících mezilidských vztazích, kdy většina lidí začíná být zaměřená pouze na svůj osobní „zásadní“ problém, mnozí lidé přestávají vnímat, že i ostatní  jejich spoluobčané mají své těžko řešitelné neviditelné strasti ovlivňující jejich životy. A žertem jsem k tomu dodal: „Vždyť i my „vetší dědouškové“ v deváté dekádě života máme také různé neviditelné útrapy o kterých vnější pozorovatelé nemají ani tušení. Já např. bych si také mohl stěžovat na nepříznivý životní úděl, že když už jsem ve věku 84+ konečně získal jakous-takous způsobilost „lamače ženských srdcí“, tak bych k tomu případnému „dolomení“ zase potřeboval dostatečně tuhé funkční „péro“. A to jako starý prostatik nevím, jestli mi tam doktoři také jednou nezavedou permanentní katetr do močového měchýře jako tomu třídnímu profesorovi hlavního hrdiny doktora  Šafránka, který v jeho  seriálu milostných příběhů vždy vystupoval v nějaké vedlejší roli. Stejně jako i v poslední  televizní inscenaci „Jak básníci čekají na zázrak“.