Pište dopisy
FOTO: Hana Píchová

Dokázali byste si vzpomenout, co jste dělali posledních dvacet, třicet nebo čtyřicet let, rok za rokem? Čteme si v historických knížkách o tom, co se dělo v dávné minulosti a jak žili naši předkové, ale naši přítomnost si nepamatujeme.

Já se už dva měsíce pokouším vypátrat, co se v naší rodině událo za posledních 40 let. Máme s manželem za pár měsíců výročí svatby a já si řekla, že mu dám jako dárek povídání, ve kterém zmapuji naše společné roky. Zdálo se to jednoduché, ale není. Procházím staré maily, které jsem psala kamarádkám, ale ty zachycují jen posledních 20 let a ještě můžu být ráda, že se moje maily zachovaly. Procházím fotografie, které něco připomenou, ale ty z doby před digi fotografiemi není jednoduché přesně časově zařadit, chybí jim metadata. Něco ze života napoví doklady z rodinného archivu, ale i tak zůstávají některé roky prázdné.

Můj táta si psal heslovitý deník téměř celý svůj život, třeba jen jaké bylo počasí, já se k tomu nikdy nedokopala. Našla jsem dopisy, které jsem psala manželovi v letech 1987 a 1988 z lázní, on byl doma s našimi dvěma malými dětmi. Když jsem dopisy četla, tak už jsem si na některé situace vůbec nevzpomínala, jakoby je psal o někom jiném.

Člověk by řekl, že zmapovat  přítomnost je jednoduché, ale opak je pravdou. A z čeho budou čerpat naši potomci informace o našem životě, když existuje GDPR, dopisy po nás nezůstanou a naše maily zůstanou zaheslované?

A tak chci navrhnout -  napište někomu, koho máte rádi, dopis, takový ten normální, papírový, ne mail nebo sms. Něco, co by si adresát mohl schovat, a za dvacet let, když si ho znovu přečte, bude z něj cítit, že ho pisatel měl rád a myslel na něj. A až ho najdou vnoučata a pravnoučata, bude pro něj pozdravem z dávných časů.

 

P.S. Pokud se budete chtít pustit do podobného bádání, začněte tak půl roku předem, měsíc na to zdaleka nestačí. Psala jsem téměř každý den, hledala v různých podkladech - fotografie, smlouvy, listiny, maily, schované dopisy... Mám zatím sto stránek neupraveného textu, vybavují se mi další a další vzpomínky a já zdaleka nejsem hotová. Možná o vánocích?

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
19 komentářů
Marie Faldynová
Ručně psané dopisy ode mne dostávají tři kamarádky, které nemají internet. Jsou i tací. Píšu ráda, ale schované nemám nic. Po svatbě jsme se čtyřikrát stěhovali a to člověk leccos vytřídí.
Hana Práglová
Vždy jsem hrozně ráda psala dopisy. Měla jsem na to spoustu kamarádů. Dodnes mám schované dopisy od kamarádek ( se všemi jsem se osobně viděla) z Polska , NDR, SSSR. Nejvzácnější jsou však snad 60 let staré od kamarádjy z Prahy a 55 let staré od mého manžela, se kterým jsme si před svatbou skoro rok jen psali.
Jana Kollinová
Ou, omluva. Paní Hano, chybička se vloudila do oslovení.
Jana Kollinová
Paní hano, Vaše závěrečná výzva se mi líbí, ale jsem, bohužel, skeptická. V mé rodové linii nebude nikoho zajímat moje korespondence. Zní to možná smutně, ale pro mě zcela objektivní realita.
Jindřich Berka
Já píši dopisy pořád. Lidé se na ně hrozně těší. Také písmo mám vypsané a hezké. To mi sdělily mé děti ve škole, které jsme ještě letos učil. Už budu jen psát. Píši inkoustem. Někdy zeleným - to je naděj a plány, modrým povídám a červeným - mám tě, vás rád. Nevadí mi, že známky jsou drahé a dražší. Písmenka v dopise voní a je cítit člověka. Za klávesy počítače se skrývá i zloba, zášť. Není to osobní a vyčpělé. V dopise věty hřejí. Jindra
Anna Potůčková
Navštěvuji občas maminku s jejíž synem jsem chodila 2 roky. A při mé poslední návštěvě přišla řeč i na dopisy, které od mě dostával když sloužil v Čáslavi. Jeho dopisy jsem po našem rozchodu vyhodila, a dost mě to mrzí. Zejména po jeho úmrtí. Nechala jsem si jen jeho fotografie. Ale moje dopisy jsou u nich na půdě do dnešního dne. To mě v té době bylo nádherných 20 let, takže jsou 44 let staré a jistě už značně zežloutlé.
Zuzana Pivcová
Ve školním věku a dále v mládí jsem hodně psala dopisy. S chlapcem, vysokoškolákem, který o mě dost stál, jsme si psali téměř denně. Také jsem si na střední škole psala deník o své lásce k profesorovi dějepisu. Později, tedy ještě několikrát po dvacítce, jsem si psala cestovní deník při svých dovolených v Gagře v Gruzii a v Eforii v Rumunsku. Myslím, že ten z Gagry, který jsem před pár lety našla a s chutí si přečetla, je docela vtipný a vydařený, protože to jsou malé "reálie" exotického místa u Černého moře v době existence SSSR. Dnes už dopisy nepíšu, ale některé dopisy nebo pohledy byly pro mě cenné. Byly totiž dost osudové.
Naděžda Špásová
Abych pravdu řekla, tak v minulostí se pokud možno nevrtám. Rodiče už nemám a šťastné jejich manželství a moje dětství se nekonalo. Dopisy nepíšu, s lidmi si radši telefonuji a to jen s těmi, ke kterým mám vztah. Co bylo mě nezajímá, co bude se teprve uvidí.
Lenka Kočandrlová
Dnes už jsou ručně psané dopisy historie.Že by si někdo mladý psal deníček - pro sebe a rukou- tak o tom silně pochybuji.Po nás snad ještě něco hmatatelného zbyde,po našich dětech nic. Já si psala deník od 13 do cca 30 let denně,pak již jen sem-tam, co bydlíme na vsi,si píšu domovní deník.Tak si někdo (jestli se to zachová), může přečíst,jaké bylo počasí,co jsme dělali,co vyrostlo,občas co dělali sousedi nebo co se dělo ve vsi.No,je to stejně takové ve hvězdách,zda-li budou naši potomci chtít něco vědět o své minulosti.
Anna Potůčková
Navštěvuji občas maminku s jejíž synem jsem chodila 2 roky. A při mé poslední návštěvě přišla řeč i na dopisy, které od mě dostával když sloužil v Čáslavi. Jeho dopisy jsem po našem rozchodu vyhodila, a dost mě to mrzí. Zejména po jeho úmrtí. Nechala jsem si jen jeho fotografie. Ale moje dopisy jsou u nich na půdě do dnešního dne. To mě v té době bylo nádherných 20 let, takže jsou 44 let staré a jistě už značně zežloutlé.
Elis Rentierka
Radeji neposilam papirovy dopis, nemam jistotu, ze by bylo dorucen :-)
Marcela Pivcová
V době studií a ještě o několik roků později jsem psala dopisy velmi často a na odpovědi jsem se těšila. Kromě maminky a sestry byli občas adresáty kamarádky nebo i kamarádi. Častěji než klasické dopisy jsme si - především se Zuzkou - posílaly pohledy zvířat. Z tehdejších dopisů se nějaký zachoval jen výjimečně, zato pohledů koček, psů, kaktusů a dalších "sbírkových" mám dodnes několik svazků. Už jsem dokonce někdy uvažovala je někomu dát, teď po přečtení Vašeho článku to už neudělám. Jsou na nich zprávy z těch let...
Jarmila Komberec Jakubcová
Dopisy psané ručně jsem už nepsala hodně dlouho. I podpisy jsou už jen el. formou. Pamatuji jak můj tatínek sepisoval své vzpomínky ručně. Vzpomínám si, že když jsem chodila do první třídy, ve školní lavici byly kalamáře a psalo se násadkou s pérem. Dneska jsou vidět leda v muzeu. Je jiná doba a já počítače mám moc ráda.
Alenka Marková
Psaní dopisů jsem jako mladá milovala, to čekání na odpověď od kamarádky a pohled na dopis ve schránce, to byl zážitek. Mám všechny dopisy schované a že jsem jich napsala. Je to krásný pohled do minulosti, stejně tak psaní deníků. Píši si je od roku 1992 a mám je archivované v knihovně hezky očíslované. Baví mě si v nich číst a zavzpomínat. Úplně mě to vtáhne to té dané doby a situace, kterou v nich popisuji. A máte pravdu, emaili nebo digitání fotky z mobilu si člověk jen tak od druhého nepročte, když zůstanou třeba po jeho odchodu z našeho světa uzamčené. Hezký den vám všem.
Marie Ženatová
Mám to tak jako Hana R. Podrobný deník si píši od roku 1971 - také si ráda občas přečtu co jsem psala? Všem svým třem dětem jsem vytvořila alba i s popisky. Ale téměř všechny dopisy, pohledy od dětí i vnoučátek mám uschované, tak jako od některých bližších známých a příbuzných.
Jana Stašková
Dopisy si už dávno nepíšeme a jak uvádíte je to asi škoda. Nezůstane písemná dokumentace té doby.Pro vnoučata připravuji album jen o mě, od narození přes školku,školu, učiliště a svatbu až po současnou dobu. Ke každé fotce dám popisku nebo kratičký příběh. Chtěla bych se vnoučatům připomínat v této formě, ale máte pravdu nebudou vědět o čem jsem přemýšlela a co jsem citově prožívala. Ale i tak si myslím,že to bude pěkný dárek k vánocům.
Daniela Řeřichová
Mám několik starších přátel a příbuzných, s nimiž si kromě e-mailování i dopisuji. Je radost číst dopisy úhledné písmem i obsahem. Schovávám si je.
Hana Rypáčková
Dopisy píši jen vnoučatům na tábory. Ale píši si deník. Ráda se kouknu, co bylo před lety..
Jindřich Berka
Dopisy píši rád. Voní člověkem. Nejsou sterilní jako elektronické psaní. Není to voňavka z Moskvy, ale parfém z Paříže. Jindra
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše