Přátelé, je neděle, venku svítí jarní sluníčko a já musím ven... .
Ale předtím musím splnit povinnost.
Ano, bude to můj report ze včerejšího výšlapu TK Horomil a TK Qitečka.
Sobota 22.4.2023.
TURISTICKÁ AKCE KLUBU Horomil (duben 2023).
TRASA: NOVÝ JIČÍN – SKALKY – STARÝ JIČÍN – BERNARTICE – SUCHDOL NAD ODROU.
Celkem jsme ušli 17 km.
Celkem nás vyrazilo z Nového Jičína 28 Horomilů a Qiteček (bylo to půl na půl 14 a 14).
Z Přerova nás vyrazilo RegioJet-em 26 a v Hranicích přistoupili Jarmilka Ř. a Pavel E., kteří jeli z Olomouce.
Hned na nádraží ČD v Přerově problém s jízdenkami na na vlak RegioJet-u, v pokladně nefungovala tiskárna, tak jsme to řešili přes pokladnu ČD. kupodivu to šlo. Tak jsme si, většina, bleskově zakoupili jízdenky až do Nového Jičína (RegioJet jel jen do Suchdolu n.O.), aby nám vlak neujel. Jiní to nechali osudu a kupovali jízdenky ve vlaku (tam si mohli koupit jízdenku jen do Suchdolu). Na přestup v Suchdolu n.O. na vlak do Nového Jičína jsme měli jen pár minut... a tak několik "našich" spolucestujících jelo "načerno", protože vlak neměl průvodčího a oni neměli čas si koupit jízdenku.
Proto já osobně pro Qitečka neorganizuju výšlapy směren na Ostravu. S RegioJet-em jsou jenom problémy s návazností na další cestování s ČD.
Po těchto perepetiích, jsme šťastně dorazili do Nového Jičína. Prohlédli si centrum, tedy náměstí..., mají to tam moc pěkné a jali se stoupat do místního nádherného lesoparku, stvořeného pro náročné i nenáročné procházky.
Proto, že bylo opravdu krásné jarné sluníčkové počasí, většina hlavně děvčatA, se začala vyslékat z bundiček a mikin..., a bylo se na co dívat.
My, chlapi (tedy já) se na to těšíme celou zimu a taky proto, že před týdnem, 14 dny, tomu bylo ještě jinak, zima... .
V lesoparku jsme dorazili na Skalky a do místní restaurace Na Skalkách, kde byla první občerstvovací zastávka.
Ještě před tímto zastavením, se od nás ve městě oddělila část turistů z Horomilů, kteří se necítili na celou plánovanou trasu a do Starého Jičína se přepravili autobusem. Opět jsme se setkali v Bernarticích n. Odrou. A kde? No přeci v Restauraci Pod břízami. Kam jsme my, ta početnější skupina, dorazili chvíli po nich. Mohli jsme se posilnit "pouze" zlatavým mokem, nevařilo se. Tak jsme se, někteří, posilnili ze svých skromných zdrojů, co jsme si přinesli. Abych pravdu řekl, raději jsme pili, podle hesla, že "hlad je vlastně převlečená žízeň".
A taky jsme si prohlédli něvěstu a ženicha, kteří měli svatbu v místním kostele a početnou skupinu svatebních hostů. Moc jim to všem slušelo.
Ještě před touto zastávkou, jsme navštívili Kapli Panny Marie Lurdské Kapli Panny Marie Svatohostýnské a Oční studánku s léčivou vodou (mě moc chutnala).
Po této zastávce se naše početná skupina roztrhala a trochu jsme se naháněli. Na kraji Starého Jičína jsme se dali jak tak dali dohromady a z Bernartic n. O. už jsme se opět všichni společně dorazili do cíle, na nádraží ČD v Suchdole n. O..
Zde nastal opět problém s pokladnou RegioJet-u. Slečna nebo paní s dlouhými, ale opravdu dlouhými bílými (asi nalepenými) nehty, které se nehodí pro psaní na klávesnici PC, zase nechápala, co po ní vlastaně chceme. Hlavně u olomouckých přátel, kteří chtěli z Hranic na M. do Olomouce jet rychlíkem ČD, který jel dřív než RegioJet.
Moje hlava mi nebere, že ČD můžou prodat jízdenku i na vlak RegioJet-u a RegioJet na vlak ČD NE (proto s vlaky RegioJet nerad jezdím na výšlapy).
No a pak už šlo všechno hladce, nasedli jsme do Vlaku RJ a jeli domů do Přerova. Ve vlaku jsme se rozloučili s Jarmilkou a Pavlíkem. No a ten velký zbytek, 26 turistek a turistů se rozloučil v Přerově.
I přes nějaké ty drobné perepetie, že jsme se počas výšlapu trochu naháněli (bylo nás hodně), jsme byli nakonec všichni spokojeni.
Přátelé, děkuju vám a těším se na další výšlapy.