Jako každoročně, tak i v tomto roce, se konala Mezinárodní výstava květin. Že tuto výstavu navštívím, jsem ve své hlavě měla snad už od počátku roku. Proto jsem svůj nápad navrhla kamarádce Vlastě a samozřejmě že můj návrh přijala a od tohoto okamžiku jsme se spolu začaly těšit a spřádat plány, co bychom tam na zahradnických trzích mohly nakoupit a doma nasadit. 

Týden po týdnu pomalu plynul a my se dočkaly a ve čtvrtek 20. dubna jsme se vlakem do Olomouce vypravily. Jely jsme tak, abychom tam byly již na otevírací dobu, která je v 9 hodin ráno. Samozřejmě u vstupenek stály už davy lidí, a tak svůj čas jsme si ve frontě také vystály. Ale prodej vstupenek šel docela rychle. Svou prohlídku jsme zahájily návštěvou pavilonu A, kde se to nádhernými květinami všech barev jen hemžilo. Nádherné vazby, překrásné aranžmá ve všech prostorách, různých koutech a stěnách se nedalo přehlédnout.  Zvláštností byl majestátní pětimetrový trůn, na který se lidé mohli posadit a nechat se vyfotit. A fotilo se tam jak na běžícím pásu, spousta lidí o fotku na níž má spoustu květů okolo sebe i nad sebou stála. Bylo to nádherné aranžmá. Než jsme celým pavilonem prošly, tak jsme uvnitř strávily dobrou 1,5 hodinu

Po opuštění pavilonu nás čekal útok na naše peněženky. Spousta stánků všude okolo se spoustou různých květin, hlíz, cibulek, sazeniček, různých stromečků, keřů se nedalo opustit bez toho, aniž by si člověk něco nekoupil. A to nebyly jen věci týkající se zahrady, ale také různéprodukty z bylinek jako jsou čaje, různé krémy, košíkařské výrobky, výrobky z oblasti tvoření z květin at už živých či umělých, výrobky týkající se přípravy pokrmů jako jsou pomůcky na vaření, grilování apod. Tuto prohlídku stánků jsme si s Vlastou rozdělily na 2 části a mezi nimi jsme šly spolu na oběd, neboť jsme neměly v plánu výstaviště brzy opustit. Chtěly jsme si toho prohlédnout co nejvíce.

Na oběd jsme šly do restaurace, která je na výstavišti. S obědem jsme obě byly moc spokojené. Než jsme restauraci opustily, tak na střídačku jsme se vystřídaly na WC. No a co se mě tam přihodilo? Přesně tady v tomto prostoru  jsem se potkala s Danielou Ř. Zprvu jsme na sebe obě nevěřícně koukaly z očí do očí, zda se skutečně známe a nenarazily jsme snad na nějakou dvojnici. Avšak vzájemné úsměvy nám napověděly, že jsme opravdu pravé, nefalšované a navzáje si dobře známé Íčkařky. Je to až k neuvěření, že mezi tolika lidmi, na tak obrovské prostranství se uskutečnilo zcela náhodné setkání. To člověk opravdu nevymyslí, snad to bylo dílo vyšší, ne-li úplně té nejvyšší moci. Radovaly jsme se z tohoto setkání všechny tři, neboť Danielce jsem řekla, kde sedíme, aby za námi přišla a setkala se také s Vlastou. Chvíli jsme spolu pokecaly, vyfotily se a rozloučily se, neboť s Vlastou jsme musely stihnout projít další část stánků. Utratily jsme u stánků obě docela dost peněz. Já nakoupila hlízy lilií, kal, dále nízké karafiáty, dcera si přála masožravku Mucholapku podivnou, koupila jsem si také masti na své bolavé a unavené nohy zejména po takovýchto výletech, výšlapech, vnučkám jsem koupila náramky a také jsem si dovezla velké balení maďarské papriky a vegety. Mám jednu slabost, že když jsem na takové akci, tak nějak prostě nepočítám každou korunu a zvesela utrácím se svým oblíbeným názorem, že "peníze budou, ale my ne".

Při prohlídce stánků jsme došly také ke skleníku s tropickými rostlinami a i ten jsme si nenechaly ujít. Kromě rostlin jsou tam také želvy, krokodýl,  leguáni a pár ptáků. Odsud už jsme pak směřovaly zpět na tramvaj a pak vlakem domů. Už jsme se domů těšily, nohy dostaly zabrat. 

Už ted víme, že zde pojedem také na letní a podzimní část. Ne nadarmo se říká, že s jídlem roste chuť. A tentokrát výstavě přálo také počasí. Nebylo horko, sluníčko svítilo a bylo tam moc prima. Kdo tu možnost má, může a má rád květiny, tak určitě si takové výstavy dopřejte a navštěvujte.