O Bílé sobotě se zvony vrátily z Říma, kam odletěly na Zelený čtvrtek. V tento den zůstávají katolické kostely přes den neozdobené, nehraje v nich hudba, lidí do nich mohou přicházet v tichosti, modlit se breviáře a žalmy a poklonit se symbolickému hrobu Krista. Po západu slunce začínají večerní obřady očekávání vzkříšení.

Bílá sobota je součástí velikonočního třídení (triduum), které připomíná umučení, pohřbení a vzkříšení Ježíše Krista. Triduum představuje vrchol liturgického roku, neboť obsahuje ústřední bod křesťanské zvěsti: vykoupení lidstva skrze oběť Ježíše Krista za hříchy člověka a jeho vítězství nad smrtí v události zmrtvýchvstání.

Označení Bílá se odvozuje od barvy roucha nových křtěnců, kteří bývali v rané církvi přijímáni do společenství věřících v předvečer Kristova zmrtvýchvstání. Bílá barva symbolizuje čistotu, naději a také nový život. Podle pohanských zvyků se o sobotě také bílilo, uklízelo. Příprava na Hod boží velikonoční musela být důkladná. V žádné domácnosti nesměl chybět prostřený stůl, velikonoční beránek a jidáše. O Bílé sobotě muži pletou pomlázky a ženy zdobí vajíčka.

Židovským věřícím začíná osmidenní svátek pesach, jenž je připomínkou odchodu Židů z Egypta. S Velikonocemi pesach velmi úzce souvisí, neboť Nový zákon datuje ukřižování a vzkříšení Ježíše, židovského kazatele a podle víry křesťanů spasitele, právě do doby pesachu. 

Týdennímu židovskému svátku pesach se také říká svátek nekvašených chlebů. Připomíná vysvobození Židů z egyptského otroctví pod Mojžíšovým vedením před více než 3500 lety. Podle tradice si Židé při rychlém odchodu z Egypta nestačili připravit jídlo na cestu, tedy ani nechat vykvasit těsto na chléb. Současně svátek vyjadřuje naději na konečné osvobození národa a na příchod dosud očekávaného Mesiáše. Po celou dobu svátku se jí pouze nekvašené pečivo – macesy. Už před začátkem svátku věřící zbavují své příbytky zbytků chleba, těstovin nebo jiných podobných pokrmů, a to do posledního drobku.