V roce 1907 zveřejnil prof. MUDr. Jan Janský výsledky svého výzkumu, které potvrdily existenci čtyř základních krevních skupin dnes známých jako 0, A, B, AB. Zjistil, že můžeme krev třídit podle konkrétních rozdílů ve vlastnostech krvinek. V té době ještě neexistovaly moderní komunikační metody pro sdílení poznatků v různých oborech. Janský tedy netušil, že Rakušan Karl Landsteiner o pár let dříve odhalil tři krevní skupiny. Až Janského objev všech čtyř krevních skupin a jejich zákonitostí však pomohl k porozumění krevnímu systému a umožnil provádět úspěšné transfuze bez rizika úmrtí pacienta, které by mohlo nastat po podání krve od nevhodného dárce. V roce 1921 byl Jan Janský označen Americkou lékařskou komisí za objevitele kompletních typů krevních skupin.

Když krev onemocní

Pro správné fungování krve v lidském organismu je zásadní správné množství krevních buněk. Pokud je bílých krvinek, červených krvinek či krevních destiček moc nebo naopak málo, může to značit závažné onemocnění. Pravidelný rozbor krve může odhalit i nemoc, která se zatím jinak neprojevuje. Je proto důležité chodit na preventivní prohlídky k praktickému lékaři, který pečuje o celkové zdraví svých pacientů, a i díky krevnímu obrazu může nemoc zachytit včas.

Hematologie se zabývá celou řadou onemocnění, kdy krvetvorba nefunguje a je nutné ji zastoupit. Řeší onemocnění nezhoubná i zhoubná. Do první skupiny patří anémie neboli chudokrevnost a hemofilie neboli poruchy srážlivosti. Mezi ta závažnější, zhoubná řadíme leukemii, myelodysplastický syndrom nebo další myeloproliferativní a lymfoproliferativní onemocnění.

„Pacientům často podáváme krevní deriváty a tím kontrolujeme hladinu hemoglobinu, abychom jim pomohli nemoc zvládnout. Velká potřeba podání krve vzniká také v chirurgických oborech zvláště při komplikovaných operacích a po haváriích. I to je důvod, proč potřebujeme velké množství krve od dárců. Přesto, že je snaha vytvořit umělou tekutinu, něco tak dokonalého, jako je krev, se doposud nepodařilo vyrobit. Máme např. erytropoetinové preparáty, které dokáží zesílit produkci krve, ale krev plně nahradit nedokážeme,“ vysvětluje za Českou hematologickou společnost prof. MUDr. Pavel Žák, Ph.D., přednosta IV. interní hematologické kliniky FN Hradec Králové.

                                                                                                     Krevní skupiny. Ilustrace: Pixabay

Proč je dobré znát svou krevní skupinu

Kromě příslušnosti k jedné ze čtyř krevních skupin je důležitý také Rh faktor, který je buď pozitivní, nebo negativní. Tento faktor určuje, zda je krev dvou lidí kompatibilní, když je smíchána. Krevní skupina a Rh faktor patří k základním zdravotním údajům, které by měl každý znát. Zároveň ale není potřeba obávat se, že by neznalost krevní skupiny ohrozila kohokoli na životě. Před každým plánovaným zákrokem se krevní skupina ověřuje a v akutním případě je možné využít univerzální skupinu 0 Rh negativní.

Dárci krve pomáhají ostatním, ale chrání i sami sebe 

Každý Čech dostane v průměru za svůj život čtyři krevní transfuze a dvanáct preparátů vyrobených z krve. Pro to, aby bylo krve dostatek, je potřeba získat každý rok až 33 tisíc nových dárců.

„Dárce, který chodí pravidelně darovat krev, tak pomáhá nejen těm, kteří krev potřebují, ale chrání i sám sebe, jelikož je jeho krev díky odběrům pod dohledem,“ vysvětluje prof. Pavel Žák. Právě Jan Janský byl propagátorem dárcovství krve a na jeho počest se dobrovolným dárcům u nás uděluje Medaile prof. MUDr. Jana Janského.

Jan Janský (3. dubna 1873, Smíchov – 8. září 1921) se po celý život věnoval především psychiatrii. Po promoci nejprve nastoupil jako asistent u profesora Karla Kuffnera a posléze jako lékař na psychiatrickou kliniku v Praze. Ve svých pracích se ukázal jako bystrý pozorovatel a kritický posuzovatel. Psal o hysterii, akutních psychózách, schizofrenii atd. Vedle vědecké a didaktické činnosti se uplatnil i mimo kliniku. Byl soudním znalcem z psychiatrie a jeho posudky přispívaly k vážnosti oboru u soudu. V roce 1914 se stal mimořádným profesorem pražské České univerzity a zástupcem přednosty psychiatrické kliniky. Během první světové války nastoupil do služby jako lékař na frontě. Po dvou letech, v roce 1916, byl po prodělaném srdečním infarktu zproštěn služby a vrátil se do vlasti. Po skončení války nastoupil na místo přednosty neuropsychiatrického oddělení Vojenské nemocnice v Praze. V roce 1921 byl jmenován řádným profesorem. Zemřel 8. září 1921 v Černošicích nedaleko Prahy na následky anginy pectoris v 48 letech. Pamětní deska připomínající jeho zdejší pobyt je umístěna v Černošicích na domě čp. 397. Zdroj: wikipedie.