Po sedmi letech

Datum: 24. 3. 2023

Zdravím všechny kamarády. Konečně jsem sem našla opět cestu. V tom roce 2017, když jsem se zamýšlela nad fotografií v černém puntíkovaném šátku, jsem si myslela, že bude líp. Není. Moje životní cesta má své limity, se kterými jsem se musela smířit. Již 3.rok jsem v invalidním důchodu. Nabalily se další nemoci a já polykám denně 12 ks prášků. Není mi to vůbec po duši, ale podnikla jsem všechno možné. Je mimo mé síly a možnosti změnit svoji situaci tak, aby těch prášků nemuselo být tolik.

Dělám, co se dá. Maluji, fotím, ráda chodím na procházky a snažím se. V poslední době mě nejvíc trápí výfukové plyny aut, a tak nosím roušku. Covid necovid. I když jedu do přírody, musím se část cesty obrnit svatou trpělivostí. Nevím, čím to je. Čím jsem starší, tím víc mi vadí špatný vzduch. Někdy se mi dokonce zvedá žaludek.

Nevzdávám to. Moc si přeji změnit alespoň něco na tomto stavu. Takže, jdeme dál, i když ne vždy s úsměvem.

| Můj příběh | zdraví

Autor: Olga Fišarová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

18 komentářů

Hana Nováková 31.3.2024 19:14

Držte se, bude zase líp, i já si to denně říkám a to mě čeká v pátek další zákrok

Olga Fišarová 26.3.2023 18:34

Děkuji všem za podporu, hned je na tom světě krásněji.

Zdenka Jírová 26.3.2023 01:29

Milá paní Olinko, přeji vám, abyste se nedala a bojovala za své zdraví. Život kolem nás je krásný, i když se nám to někdy nezdá. Mně je 78 let, přetrpěla jsem několik operací vč. rakoviny, současně mě souží artróza ve všech kloubech, ale snažím se naříkat jen málo a raději si vymýšlí, čím se zabavit a být trochu užitečná sobě, abych nepotřebovala moc pomoci zvenčí. Na mé oblíbené turistické cesty jsem musela zapomenout, ale každý den alespoň dojdu na nákup a když je hezky, zajdu i na procházku do parku. Mám hezkou kočičku Mejdu, tak se necítím sama, dělá mi výbornou společnici. Tak vám přeji hodně zdravíčka a přátel na íčku.

Irena Mertová 25.3.2023 15:54

Zuzka 24. 3 13:48 - to je krásná myšlenka, zkusím tomu taky věřit :-)

Naděžda Špásová 25.3.2023 13:49

Olgo, vítejte zpátky.

Soňa Prachfeldová 25.3.2023 13:34

Milá paní Olgo, přeji vám, ať je lépe a je moc dobré, že máte svoje záliby a hlavně, že to nevzdáváte. Věřím, že s nadcházejícím jarem se i u vás projeví zlepšení♥

Eva Mužíková 25.3.2023 09:29

Paní Olgo ráda si některé Vaše fotky prohlédnu.

Blanka Lazarová 25.3.2023 06:56

Paní Olgo, je dobré, že máte nějaké koníčky. Ty vám pomáhají udržet se v lepší náladě. Přeji vám, ať je líp. Zde na íčku se můžete s námi podělit o své obrázky nebo fotky. Budeme rádi. Já už se na ně těším.

Marie Ženatová 24.3.2023 16:23

Paní Olgo*, je moc dobře, že jste se opět ozvala a to právě s přicházejícím jarem. Ze srdce vám přeji, aby probouzející příroda i vám vlila tu správnou životadárnou radost a chuť do života ♥ ♥ ♥

Anna Potůčková 24.3.2023 16:16

Olgo moc Vám přeji aby těch problémů bylo co nejméně. Já sama užívám také vždy ráno 10 léků, díky nimž zvládám zatím skoro vše co běžně zdravý člověk. Nejvíce ze všeho mě trápí jen to, že se brzy zadýchám a musím si zejména při vycházkách odpočinout. Je fajn mít nějaké koníčky, které nám pomáhají mít radost ze života i když se necítíme zrovna nejlépe. Tak necht těch radostí je stále dost - moc Vám to přeji!

Zuzana Pivcová 24.3.2023 13:48

Když duše ví, že chce ještě žít, tělo jí určitě pomůže. Věřte tomu. Přeji Vám hodně radosti a vše dobré každý den.

Marie Seitlová 24.3.2023 13:17

Olgo je fajn, že jste o sobě dala vědět a přeji ať je lépe. Foťte, malujte a kolem Olomouce je krásně, tak i vaše procházky jsou zajímavé.

Miloslava Richterová 24.3.2023 11:56

S přibývajícím jarem budou procházky do přírody ještě hezčí :-)

Jana Kollinová 24.3.2023 11:16

Vše zlé je k něčemu dobré a tak dýchejte s plných plic i přes roušku, neboť každý nádech znamená žít.

Alena Velková 24.3.2023 11:07

Je skvělé, že jste v rámci možnosti aktivní.

Jan Zelenka 24.3.2023 10:40

I s problémy se dá žít. Něco o tom vím. Je třeba si zvyknout. Můj závěr života je hodně bolestivý. Ale alespoň píši. Tak ať vám vaše aktivity vydrží co nejdéle.