Pozor na to, co říkáme, protože se čímkoli můžeme kohokoli dotknout. To je jeden z rysů této doby.  Zejména starší generace se s touto skutečností není schopna úplně vypořádat. Je mezi nimi více odolných jedinců, kteří byli na nějakou tu jedovatou či naopak dobře míněnou narážku zvyklí. Třeba na to, že jim učitelka v tělocviku před celou nastoupenou třídou řekla, že jsou tlustí a proto neohrabaní. Říct to dnes tělocvikář žákovi, skončí před soudem a dítě má do konce života nasazená antidepresiva.

Na druhé straně je trend nenechat se ponižovat a urážet zdraví prospěšný. Nejeden člověk si nese celý život nějaké trauma jen z toho, že kdysi slyšel nelichotivou poznámku týkající se jeho vzhledu, váhy, kondice, schopností a podobně. A často jde o naprosto zbytečné trápení. Stačí, aby žena v patnácti od nějakého hulváta zaslechla, že má velký zadek a pak celý život nosí volné dlouhé svetry, aby ho zakryla, přestože v očích jiných mužů jsou její pěkné proporce přímo nádherné.

Je to dobré, že se společnost snaží hulvátům vymezit mantinely. Je špatné, že kdejaká v legraci míněná poznámka je nyní považována za zločin.

„Často slýcháme, že dnešní děti jsou citlivější než předešlé generace. Ale to není špatně. Kritika nebo popichování je k výkonu nepřivede a ani nezocelí, přestože si to někteří rodiče myslí. Spíše tak jen srážejí jejich sebevědomí,“ míní psychoterapeut Jan Kulhánek. Většina psychoterapeutů a psychologů je přesvědčena, že tažení proti body shamingu je prospěšné.

Souběžně s ním se nám do češtiny dostal i výraz body positivity. Ten vyjadřuje přesný opak, tedy pozitivní vnímání svého těla, sama sebe. Dají se do něj zahrnout ty stovky článků, v nichž se můžeme dočíst, že je nejdůležitější mít se rád, ba přímo milovat sám sebe. Rovněž pod něj spadají v poslední době čím dál častěji zveřejňované snímky, na nichž nějaké obézní děvče pózuje ve spodním prádle a hrdě ukazuje své pneumatiky kolem pasu s komentářem, že se miluje své tělo.

„Moje vnučka je obézní, ale říct to slovo v rodině, všichni by se naštvali. Je jí patnáct, cpe do sebe sladké koblihy a přeslazené kávy, nosí přiléhavá trička a legíny. Má dvě kamarády, které jsou na tom stejně. Když jsem jí jednou řekla, že by jí slušelo pár kil shodit, urazila se a dcera mi to pak vyčítala. Prý je důležité, aby se měla ráda taková jaká je. Navíc má jako idoly nějaké příšerně obézní americké zpěvačky, no prostě strašné,“ vypráví pětašedesátiletá Táňa a pokračuje: „V naší rodině jsme všechny ženské statné, já taky mám pár kil navíc, nikdy bych vnučce neradila, aby hladověla, naopak, mně se hubené holky nelíbí. Ale ona už je obézní, v patnácti, takže je jasné, že si zadělává na vážné zdravotní problémy. Jen se o tom nesmí mluvit.“

Potíž je v tom, že při současné snaze o korektní jednání a strachu, že jakákoli poznámka může být shledána nevhodnou, mnozí lidé přestali rozlišovat, kdy opravdu jde o urážky a šikanu a kdy naopak o dobře míněný pokus upozornit na problém. Mnozí lékaři zabývající se léčbou obezity přitom poukazují na to, že současný trend obdivu k modelkám velikosti XXL je pro mladé dívky škodlivý. Místo toho, aby se obézní dívka pokusila zdravě jíst a hýbat se, je pro ni jednodušší říct, že se má ráda taková jaká je.

„Když se cítíme neatraktivní, vnímá nás stejně i okolí. Je zbytečné se obezitou trápit, mnohem důležitější je rozhodnout se změnit životní styl a vytrvat. A zvolit k tomu laskavý a rozumný přístup, to je v současné době, kdy jsou lidé zahlceni nejrůznějšími trendy, směry a radami, nejdůležitější,“ říká odbornice na hubnutí Iva Málková.

Jenže právě slovo rozumný jako by se v poslední době z života vytrácelo. Místo něho tady máme body shaming a body positivity. Takže, važme opatrně slova a pokud na vzhledu či chování nejbližších vidíme něco, co v nás vyvolává nutkání k nějakému komentáři, vydechněme, projděme se, a pak znovu v klidu promysleme, zda je komentář nutný. Co kdyby dotyčný právě jel ve trendu body positivity a my jsme se dopustili body shamingu?