Příběhy starých fotografií: Slepička Máňa a tatínek

Příběhy starých fotografií: Slepička Máňa a tatínek
Všechny fotografie: Z rodinného archivu Hany Šimkové

Jako malá jsem jezdívala s bratrem a rodiči do Jílového u Prahy, kde bydlel náš dědeček. Trávila jsem tam celé dětství a vlastně i dospělost. Mám na Jílové i na dědečka krásné vzpomínky.

Mohla bych psát o Jílovém jako o místu mého srdce, ale toto je příběh staré fotografie, který jsem nazvala "Slepička Máńa a tatínek."

Dědeček měl totiž na zahradě, kromě jiného, i slepice. Jednou jsme za ním přijeli v době, kdy se zrovna líhla kuřátka. Pro Pražáky opravdu zajímavá podívaná. Seděli jsme u té události jako pěny a vydrželi jsme to, dokud se kuřátka nevylíhla všechna. Jedno kuřátko se ale narodilo nějaké slabší a ostatní kuřata, a dokonce i slepice, ho začaly odstrkovat.

Na to jsme se nemohli dívat, hlavně tatínek, a tak jsme si kuřátko odnesli domů. Dali jsme mu veškerou péči a kuřátko naši péči vydrželo a dokonce si na ni zvyklo. Dali jsme mu také jméno - shodli jsme se na Máně.

Máńa bydlela s námi a hlavně si oblíbila mého tatínka. Ráno ho dokonce chodila budit. Vyskočila si na jeho postel a jemným klováním ho budila tak dlouho, až se ji to povedlo.

Kuřátko ale nezůstávalo malé a roztomilé, začínalo pěkně růst. Chtěli jsme ho vrátit ke slepicím, ale slepice ho nevzaly mezi sebe. Ono s nimi ale také nechtělo být. Bylo totiž už docela rozmazlené a nechtělo dobré bydlo opustit. Tatínka Máňa moc milovala a kdykoliv si někde sedl, usadila se mu na klín, na rameno a dokonce i na hlavu.

Když jsme šli na procházku, tak slepička si sedla tatínkovi na rameno a šla s námi. Pokud jsme šli někam dál, tak jsme Máńu nechávali na zahradě a když jsme se vrátili, Máňa seděla na prahu a vítala nás.

Bohužel stále rostla, a tak chodila spát do koupelny, která byl spojena s WC. Pokud jsme měli někdo potřebu v noci, tak jsme málem dostali infart. V rozespalosti jsme zapomněli, že tam Máńa nocuje, a jak jsme vešli dovnitř, Máňa se vyděsila, začala tlouci křídly do kovového kotle a hlasitě kokodákala.

Prožili jsme s Máňou opravdu krásné chvíle. Jednou ale, když jsme přišli z procházky, tak nás Máňa na prahu nevítala. Prostě zmizela. Prohledali jsme s bratrem všechna místa, kde by mohla být a hlavně prolili hrozně slz.

Máňu už jsme nikdy nenašli a ještě teď, když to píši, na ni vzpomínám s láskou.

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
19 komentářů
Taťana Veselá
Neuvěřitelný příběh :) a moc pěkný. Kdysi jsem si také myslela, že slípky jsou hloupé, ale už jsem zažila několik příběhů, kdy tomu tak nebylo, váš je toho také důkazem, děkuji :-)
Anna Potůčková
Moc hezké vzpomínání a i fotky.
Oldřich Čepelka
Skvělá příhoda, bavil jsem se a něco se poučil.
Ludmila Černá
Hodně dlouho jsem zastávala názor, že slepice jsou hloupé. Není to pravda, každá slepice je jiná a některé jsou opravdu chytré až moc. Moc hezký příběh i když se smutným koncem.
Jitka Hašková
Díky za krásnou vzpomínku a fotky.
Hana Rypáčková
Hezká vzpomínka.
Alena Vávrová
Můj děda z otcovy strany byl taky krotitel kuřat. Když usedl na lavici na záspi a zavolal "puťa, puťa", kuřátka přiběhla a naskákala na něj.
Dana Puchalská
Moc hezká a milá vzpomínka.
Blanka Lazarová
Pro mě je každé zvíře zajímavé. Díky za pěkné vzpomínky.
Daniela Řeřichová
Pěkný článek s pěknými fotografiemi.
Martina Růžičková
Díky za milé vyprávění.
Lenka Kočandrlová
Hezký příběh ,ač se smutným koncem - asi Máňu odvlekla kuna nebo jestřáb. My jsme doma žádná zvířata nemívali,maximálně vrabce a toho jsme pustili,jen co jsme si ho prohlédli a dali mu nazobat. (Chytávali jsme je na balkoně.)
Zuzana Pivcová
To je milé vyprávění. Sestra tu kdysi psala o týnské zachráněné slepici Julče. Byla taky chytrá, jak se zdržovala mezi lidmi. Díky, Hani.
Libuše Křapová
Hanko, máš krásné vzpomínky na dětství :-)
Jan Zelenka
Moc hezká vzpomínka. my měli zase dvě kočky, matku a syna a ti dva si neustále spolu hráli.
Zdenka Soukupová
Hanko, krásná vzpomínka. Já jsem vyrostla na vesnici. Dvůr byl vždy plný slepic, husí, kachen, měli jsme králíky, kozu, krávu, prase, ale bylo toho tolik, že s nikým žádný bližší vztah nevznikl. Jen samá práce a povinnost. A dnes na to moc ráda vzpomínám.
Eva Mužíková
Zvířata dokážou překvapit. Hezký příběh bohužel se smutným koncem. Díky .
Marie Měchurová
Moc se mi to povídání líbilo. Dětství a mládí jsem prožila mezi zvířaty, vím, jak to bolí, když jsme se s nimi časem museli rozloučit.
Alena Velková
Krásný příběh...jako malá jsem taky měla svojí přítulnou slepičku, králíčka i kůzlátko...jednoho dne zmizeli...naštěstí jsem byla malá a nepátrala jsem po tom proč...holt takový byl život
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše