Kdybych byl věřící, děkoval bych Bohu, že mi zatím zdraví jakž takž slouží a mohu si tak zaslouženě penzistentně lelkovat. Nevím, jak vy, vážení vrstevníci, ale já považuji léta v důchodu za nejkrásnější období života. Žádné stresy v práci, už žádné starosti s dětmi. Vstávám, až uznám za vhodné, že bych už opravdu vstát měl a než spustím nohy z postele na zem, promyslím, co budu ten den dělat. Jestli si trochu zakutím v dílně (právě vyrábím police do sklepa), nebo cosi zryju na zahradě a pak půjdu s dědkama na pivo, u kterého si rozdáme karty a okomentujeme aktuální zápasy ve fotbale, sněmovně či našich domácnostech. Žena už dávno pochopila, že mě nepřinutí k ničemu, co sám nechci, a tak se raději toulá po vlastech českých se svými stejně aktivními spoluseniorkami. Čas od času nám dcery přivezou vnoučata k pomazlení, a to je také jediná chvíle, kdy musím ze sebe vydat trochu více energie, než je obvyklé. Ale dělá mi to radost, protože vím, že to nemusí trvat dlouho.

A teď si představím, že slavím teprve padesátku, což byla ta doba, kdy už mě opravdu tu a tam začala brát záda a občas mi ruplo v koleně a já mám před sebou ještě dlouhých osmnáct let, než si budu moci říct "tak konečně padla, hurá do důchodu!"

Zkrátit lidem penzi, na kterou se člověk skoro padesát let těší? Obrat je o ty nádherné dny superextra lenošení (v mém případě) nebo výlety, výstavy, divadla, které mají rády hlavně seniorky jako je má žena? Poslat starce z fabriky rovnou do krematoria?

Zvažované posunutí odchodu do penze v osmašedesáti je - slušně řečeno - blbost. Kde ti téměř sedmdesátiletí dědci budou pracovat, když už teď se padesátníci potýkají ve svých zaměstnáních s věkovou diskriminací? Budou snad ve Škodovce čekat, až se Franta dobelhá na směnu se svou bolavou kyčlí, protože se ještě nedočkal endoprotézy? Počkají cestujicí autobusu na zástávce, až si řidič Jarda po poledni krapet zdřímne, protože to prostě ve svých sedmašedesáti potřebuje? Nechá si někdo vrtat zub od doktora, kterému se třepe ruka?

Chápu, že výdaje na důchody jsou obrovské, v dalších letech budou výrazně růst a stát na ně už teď nemá (tady bychom měli hrozit holí všem předchozíím vládám, které se na korekce důchodového systému záměrně vyprdly, protože věděly, jak by lidi řvali). Přesto by se měli úředníci, kteří nyní parametry důchodové reformy vymýšlejí, nejdříve zeptat svých rodičů či prarodičů, jak se jim po šedesátce pracuje či pracovalo. A zaměstnavatelů, jestli je pro ně šedesátník ještě perspektivně mlád. Penzijní reforma, k níž se odhodlala po třiceti letech až současná vláda, je jistě nezbytná. Zdroje na důchody je ale nutné hledat jinde, třeba právě v přebujelé státní správě, kde vznikají podobné nápady jako je posunutí hranice odchodu do důchodu.

Tak a teď si jdu dát šlofíka, už mě to psaní poněkud unavilo.