Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) je nápomocna těm, kteří se ze světa světel pomalu a plíživě přesouvají do světa mlhy a tmy. Samozřejmě, že tato organizace především usnadňuje život všem, kteří životadárné světlo nepoznali vůbec.

Jednou z největších ztrát pro ty z nás, kdož jsme po léta uvykli uléhat a vstávat s knihou či novinami v ruce, je nesloužící zrak. Máme ale šanci být stále plni informací a držet krok s těmi, kteří čtou denně. Knihovna digitálních dokumentů (KDD), která při SONS funguje již dlouhá léta nabízí svým členům možnost prostřednictvím hlasového výstupu, zvětšeného textu či přes tzv. braillský řádek skrz webovou aplikaci přístupnou v počítači či v telefonu mít ty nejaktuálnější zprávy. Dostanete se tak ke knihám, časopisům a to i k nejžhavějším knižním novinkám. Archiv takřka pětatřiceti tisíc titulů umožňuje čtenářům vrátit se k pokladům světové i české literatury.

Knihy se do KDD dostávají přímo od nakladatelů. Tak se do ní dostal i titul, jehož autorem je divadelní principál Milan Hein a její název je Moje čtvrtstoletí s Divadlem Ungelt. Čtenáři se v publikaci dozvídají o nekonečné škále hereckých osobností a o tom, jak je vidí majitel Ungeltu Milan Hein. I přesto, že je tato kniha plná fotografií, ani nevidomí nejsou ochuzeni. Heinův plastický popis a jeho originální pohled na aktéry, kteří prošli jevištěm Ungeltu je dostatečně výstižný.

Jak hodnotí nový přírůstek v KDD Zdeněk Bajtl, vedoucí oddělení digitalizace?

Jsme moc rádi, že se nám fond rozšířil o další výjimečný přírůstek. Chceme, aby nabídka pro naše čtenáře byla co nejpestřejší a to tato unikátní kniha z uměleckého prostředí určitě zajišťuje. Zajímavé osobnosti nabízejí zajímavé příběhy. Proto bych chtěl, takto přímo, poděkovat Divadlu Ungelt za poskytnutí knihy k zpřístupnění. A této příležitosti také využiji k poděkování všem nakladatelům, kteří nám vycházejí vstříc, a tak umožňují zpřístupňování knih zrakově postiženým. Moc si toho vážíme!

A na názor na tento významný počin pro zrakově postižené jsme se zeptali také Milana Heina, majitele a ředitele Divadla Ungelt:

„V Ungeltu hrajeme komorní hry pro dvě až tři postavy. Diváci se při nich dojímají, smějí, přemýšlejí... A zrakově postižení, to je obzvlášť vnímavé a vděčné divadelní publikum. Moc si jich vážím a jsem rád, že k nám přicházejí. Nic u nás neplatí, jejich doprovod platí polovinu... Těší mě, že mají možnost seznámit se i s mou knihou o Divadle Ungelt. Ať se jim líbí ! Upřímně je moc a moc zdravím!“