Nebylo mi ani dvacet, když jsme byli k našemu nemalému zděšení osvobozeni spojeneckými vojsky. Byla jsem naštvaná, ale i demotivovaná. Zklamání z toho, že nás čeká další utužování politických názorů mi vzalo chuť dál studovat a našla jsem si práci s bytem v Severních Čechách. Když jsem se odtamtud po dvou letech vrátila k rodičům do Prahy, čekalo mne zajímavé setkání. S mým tátou prodával v Pramenu generálmajor Kamenický.
Jak přišel můj táta k takovému parťákovi? Udajně tak, že pan generálmajor dal na letištní plochu naskládat balíky slámy, aby to spojenecké armády neměly s naším osvobozováním zase tak jednoduché. Že ho za to degradovali je dneska srandovní, ale věřím, že jemu zas tak do smíchu nebylo. Možná byl i rád, že ho armáda nedala do lochu.
Za celou dobu, co ho pamatuju v krámě, nedal své zklamání ze změny své společenské pozice najevo. Vyprávěl o svých služebních cestách do Moskvy i na Kubu. Bylo pro mne tehdy velmi zajímavé, že tam viděl něco jiného, než psal tehdejší tisk. O Kubáncích třeba prohlásil, že mají v jedné ruce flašku, v druhé ruce ženskou a třetí ruku na práci už nemají. Problematika Kubánců je složitější, ale chci ukázat, že pan generálmajor měl i smysl pro humor. Co viděl ve světě jej v oddanosti KSČ moc neposílilo. A věřím, že nebyl sám. Slyšela jsem, že důstojníků, kteří nespolupracovali na našem osvobození spojeneckými vojsky bylo víc a že také oni opustili armádu. Jenže s tím se tehdejší noviny také nezabývaly.
Já se po nějaké době vydala zase do světa, tentokrát na Šumavu, takže další informace o generálmajoru Kamenickém už pro vás nemám. Táta je už 20 let na onom světě a pan Kamenický nejspíš také. Proč tedy o tom píšu?
Protože já se generála-prezidenta nebojím. Generálmajor, kterého jsem poznala za tak nečekaných okolností, mne tehdy přesvědčil, že na takovou funkci nemá každý. Věřím, že náš nový prezident ustojí lecjaké zvraty, protože už něco viděl a zažil. Jeho komentáře k válce na Ukrajině v době, kdy ještě nekandidoval na prezidenta, byly střízlivé a rozumné. Volební kampaň v telezizi jsem nesledovala, protože ctím citát jednoho pana spisovatele:
"Televize nahražuje myšlení a já myslím docela rád."
A už Werich upozorňoval:
"Tak babička, pro kterou vždy byla válka s lidojedy legrace, tu babičku za pár dnů zabila volební agitace!"
Jsem pětinásobná babička a vnoučata mě budou ještě potřebovat :-). Doufám, že můj článek pomůže odlehčit situaci, která opravdu není jednoduchá. Kdo ví, co ještě budou muset naši politici řešit a co budeme řešit my. Jestli se u toho budeme vzájemně osočovat, bude to ještě horší. Takže - nebuďme ve při ani vepři!
Pošlete odkaz na tento článek
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %