Do třetice všeho dobrého. Dvakrát mi prezidentská volba nevyšla, napotřetí to klaplo. Těší mě to o to víc, že to byly možná – vzhledem k věku – moje poslední prezidentské volby. Jejich výsledek přinesl dobrou zprávu pro Česko: lidé se nenechali opít rohlíkem namočeným do jedovatého lektvaru namíchaného ze lží, cynismu a populismu. A moc dobře je, že osud Česka není lhostejný zejména mladým lidem a že jejich hodnotový žebříček – ač se to nám, starým, mnohdy nezdá – je nastaven správně.

Prezident toho v našem parlamentním systému sice moc nezmůže, ale přeci jen jde o hlavu státu, měl by být proto respektovanou autoritou. Po mnoha letech máme šanci, že Hrad nyní takovou autoritu mít bude.

Miloš Zeman byl možná dobrým šéfem partaje, v prezidentském úřadu ale totálně selhal – ohýbáním ústavy, prostořekostí, panáčkováním, bratříčkováním s nedemokratickými autokraty, urážením novinářů, omilostněním zlodějů. A je jedno, nakolik jeho chování ovlivňovala arogantní hradní parta.

Jaký pán, takový krám. Teď máme naději, že se politická kultura v naší zemi změní. Nejen na Hradě. A to je dobrá zpráva nejen pro nás, seniory, ale zejména pro naše potomky.