Mluvíme se psy jako s lidmi. Pro pejskaře samozřejmost, ostatní si klepou na čelo

Mluvíme se psy jako s lidmi. Pro pejskaře samozřejmost, ostatní si klepou na čelo
Ilustrační foto: Ingimage

Půjdeme ven? Tak co, už chceš domů? Co by sis dnes dal k večeři? Jé, ahoj Ťapko, jak se máš? Mluvit se psy se stalo běžné. Pokud nějaký majitel tvrdí, že se svým čtyřnohým parťákem občas nehovoří jako s člověkem, určitě lže.

Veterináři běžně zaznamenávají věty typu: Pane doktore, nás bolí bříško. Asi jsme špatně šlápli, bolí nás nožička. Tak řekni, Azorku, kde tě to bolí….V parku pak běžně slyšíme: Tak to zrychli, je zima, Punťo. Už jsi to udělal Mazlíku? Ale kdepak to je, nic nevidím... Ty jsi šikovný, hodný, rychlý...

Jedna britská firma, která vyrábí psí krmivo, dělala mezi zákazníky průzkum na téma komunikace se psy. Každá pátá dotázaná žena přiznala, že se psem mluví častěji než s partnerem. Lidé, kteří žijí bez partnera, bez rodiny, jen se psem, přiznali, že s ním mluví naprosto běžně. Zejména vdovy a vdovci, kteří zůstali sami s pejskem, uváděli, že jim komunikace s ním zcela nahradila dřívější komunikaci s životním partnerem. Ze psů se stali plnohodnotní členové rodin a tomu, že s nimi lidé mluví, se už dnes nikdo nediví, natož, aby se tomu někdo posmíval. Je to jedna z ukázek toho, jak hodně se změnilo postavení psů ve společnosti.

„Lidé si psa velmi často personifikují a mluví s ním jako se svým partnerem či partnerkou,“ říká veterinář Alexandr Skácel. „Týká se to především lidí, kteří žijí sami. Není na tom nic špatného ani nic divného. Podobně je tomu v bezdětných rodinách, kde pes bývá nezřídka považován za dítě a podle toho s ním lidé mluví.“

Veterinář má zkušenost s tím, že právě osaměle žijícím lidem personifikace psa velmi často zpříjemňuje život: „Znám případy, kdy lidé ovdověli a zůstali sami s pejskem, o kterého se dříve starali s partnerem. Mnohdy mají dojem, že když se psem mluví, jejich partner je tam nahoře slyší. U někoho to přispívá k dobrému pocitu, že bývalý partner takzvaně vidí, že se jejich pejsek má nadále dobře, že se o něj starají. Vyvolává to u nich uklidňující pocit.“

Někteří cvičitelé psů naopak tvrdí, že to s polidšťováním psů lidé nyní přehánějí a že jim tím paradoxně škodí, byť si myslí, že pro ně dělají to nejlepší. „Pes je pes a člověk je člověk. Polidšťování psa je chyba,“ tvrdí cvičitel psů Rudolf Desenský. Podobný názor má uznávaný kynolog Jiří Ščučka, který říká: „Každý majitel by si měl uvědomit, že polidšťování zvířete je základní chyba. Nejprve by měl každý majitel psa zavřít pusu. Přestat mluvit a uvědomit si, že psi nekomunikují řečí a nerozumí česky. Představte si, že váš pes je Číňan a nerozumí vaší řeči. Komunikujte s ním jen pomocí gest a řečí těla.“ Jenže to mnoho majitelů psů nechce slyšet a odmítá věřit tomu, že pes nerozumí slovům: ven, páreček, piškotek, vycházka, balonek, kočička, veverka… Inu, každý majitel psa má podobných slov vlastní velkou zásobu.

Na téma kolik pes dovede rozpoznat lidských slov a jak na ně reaguje se píší stovky populárních i odborných článků, probíhají k němu seriozní vědecké výzkumy. Zkrátka, lidstvo se zamilovalo do psů a touží s nimi komunikovat ještě více než dosud. Z různých vědeckých výzkumů vyplývá, že pes je schopen rozpoznat kolem dvou set slov. Ale nepředstavujme si, že jde o slova seřazená do vět.

Je nesmysl říkat psovi: Tak co, chceš jít na vycházku teď nebo později? Jenže, pokud má pes slovo vycházka spojeno s tím, že majitel bere vodítko, hračku a hurá, jde se ven, může zareagovat štěkáním, skákáním, neklidem a člověk si řekne: Aha, tak on mé otázce porozuměl a chce jít na vycházku teď hned. Mám já to ale geniálního psa. Mnohdy jsou naše představy o tom, že psi rozumí naší řeči, spíš naším přáním a snem.

Každopádně je ale fakt, že se psi chovají tak, že je velmi snadné věřit tomu, že rozumí všemu, co jim říkáme. A tak jim čím dál častěji říkáme věty: Co myslíš? Jak se cítíš? Jsi šťastný? Co bych pro tebe ještě mohl udělat, miláčku?

Někdo, kdo psa nikdy neměl nebo psy prostě nemá rád, si může myslet, že jde o další ukázku šílení lidstva a jeho cesty do záhuby. Někdo si mluvením se psem naopak může zpříjemnit život, ba přímo se zachránit od samoty a pocitu, že nemá s kým mluvit. Je to věc každého, na každém záleží, jak dalece svého pejska miluje, jak dalece ho polidšťuje, byť mnozí kynologové polidšťování rádi nevidí.

Každopádně z britského průzkumu o tom, co vlastně lidé psům říkají, vyplynulo, že padají i tyto bizarní věty:

Tak co myslíš, zůstaneme s našim páníčkem nebo si zkusíme najít nějakého jiného? Přivedu si domů ženskou, Fredíku, tak doufám, že nebudeš dělat ostudu a že se časem spřátelíte. Proč nejíš, ty nemáš hlad?

A na závěr věta zaznamenána v jednom obchodě s chovatelskými potřebami, kterou položila starší dáma své jezevčici: „To je hezké vodítko, Mášo, nevidíš tam na něm někde cenu?“

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
31 komentářů
Soňa Prachfeldová
Také mluvbím na naše zvířátka a zajímavé je, že ani nevyslovím, že pů-jdu s pejsky ven, ani neberu zatím nic do ruky, dokonce je to v jinou, než obvyklou dobu, přesto už Mysty čeká pod oknem, Sašenka doma mě sleduje na každém kroku, že by přenos myšlenek? Psi velice dobře vycítí naši náladu a bedlivě nás pozorují.
Eva Krausová
Jitko C. Vy jste mě pobavila s tygříkem. Já totiž mimo psa Robina mám velkého, plyšového medvěda Brumlu a i s ním si povídám. :-) Jani Š. i Vy jste mě pobavila s tou mouchou. Já tedy na mouchy trpělivost nemám žádnou...
Blanka Lazarová
Jo, jo, mluvím se zvířaty a s našim psem si i občas zatelefonuju. :-)
Jindřich Berka
S lidmi - oprava. Má myšlenka je rychlejší a nekontroluji si to. Je to chyba. Jindra
Jindřich Berka
Já mluvím raději z lidmi. Zvířata mám rád, ale lidé mnohdy konverzují raději se zvířaty, protože akceptují jejich názor. Lidé, je třeba mezi sebou komunikovat. Proč? Pochopíme toho druhého, vysvětlíme si své hrany a hned to bude na světě veselejší!!!
Jaroslav Kolín
A pejskové poznají i ironii. Sousedčin bišonek k nám občas vnikne, stačí mu říct "Pocem, ty bestie chlupatá". Ví, že bude drbán za ušima.
Hana Rypáčková
Jak bych mohla s Eliškou nemluvit, když se musela všechno naučit ? Ona se mnou nemuví, ale když ji opustím, čeká tiše až se vrátím a pak mi vynadá...Dávám se do řeči i s neznámými lidmi, pes je pojítko ...Psi vrtí ocásky a lidé se usmívají....Ňaminka, mistička, voda,ven, spinkat, šikovná, čekej, zůstaň, ke mně, nesmíš, fuj, můžeš, pelíšek, teta. .
Eva Mužíková
Také patřím mezi ty, kteří si se zvířaty povídají. Bertík dokázal reagovat na velmi mnoho slov, to nazorně dokazoval i na soutěžích. Když jsem mu na příklad rozmístila nejméně šest předmětů, pokaždé přinesl ten, který jsem slovně označila. A jiné a jiné situace, zkrátka rozuměl a reagoval a ne jen díky intonaci a pohybu. Papoušek rozumí slovu hop, pojď a jdi domů. Když jsem se stěhovala převezla jsem si sem i čtyřicet let starý kaktus, který kvůli prostoru je venku na chodbě u okna. Kdykoliv jdu kolem něj dotknu se ho a promluvím na něj... Bez toho ritualu bych dál nešla.
Eva Kopecká
Copak o to, mluvit se dá nejen se zvířetem. Já si povídám doma s kytkami a na zahradě se stromy a jinými plodinami. A oboje mi přijde úplně normální. Od toho mají lidi pusu. A klidně mluvím i sama na sebe, většinou, když něco hledám. Co mě ale párkrát v životě zarazilo, že někdy některý majitel psa ho postavil nad lidi. Takže pejsek by se rád pořádně proběhl ale nemůže, vadilo by to těm zatraceným dětem, které se po hřišti všude pletou. Takže kolegyně přece nemůže zůstat déle v práci, protože má doma psa a ten na ni čeká. Já můžu přijít domů později, mám totiž doma jenom dvě děti.
Naďa Šarounová
Osmadvacet let jsem měla korely. Když Ferdík s Andulkou měli první mládě, stepoval ve voliéře, v budce to pípalo a já mu říkám - Ferdíčku, vy máte miminko? Došel ke mně, něco mi vysvětloval :-D zase poodešel a znovu něco vykládal. Žil skoro dvacet let a fest jsem ho obrečela...
Danuše D'Engeli
Žádné domácí zvířátko nemám, ale naprosto rozumím všem, kteri tuto zálibu našli. Přivést si do života takového přítele je velká zodpovědnost, starani se....jako o člena rodiny. Pokud se starší lidi začnou obávat komunikaci se společností, tak toto rozhodnutí, domnívám se, je dobré. Navíc je to hojnost lasky, oboustranné. Přeji všem, kteri mají doma jakékoliv zvířátko, aby se z těchto chvil těšili. Dekuji, Dana
Jana Šenbergerová
Pejskařka nejsem, ale mluvím i s mravenci. V lese bývá dobrou společnicí sojka. Když jsem byla pár let sama, navázala jsem zajímavý kontakt s mouchou. Nejdřív mě otravovala, když mi večer s bzučením narážela do hlavy a lozila po monitoru. Po několikerém varování asi pochopila, že by to mohlo skončit špatně, a pak už jsme spolu trávily celou zimu bez problémů. Občas mi sedla na ruku, ale byla zticha a přestala se procházet po ploše monitoru. Z talíře mi ujídala a upíjela tak, aby nebyla viděna. Když pak zmizela, docela mi chyběla. Nedělám si legraci. Mrzelo mě, že jí nerozumím. Svým způsobem byla inteligentnější než všechny ostatní mouchy, se kterými jsem měla tu čest.
Jana Šenbergerová
Pejskařka nejsem, ale mluvím i s mravenci. V lese bývá dobrou společnicí sojka. Když jsem byla pár let sama, navázala jsem zajímavý kontakt s mouchou. Nejdřív mě otravovala, když mi večer s bzučením narážela do hlavy a lozila po monitoru. Po několikerém varování asi pochopila, že by to mohlo skončit špatně, a pak už jsme spolu trávily celou zimu bez problémů. Občas mi sedla na ruku, ale byla zticha a přestala se procházet po ploše monitoru. Z talíře mi ujídala a upíjela tak, aby nebyla viděna. Když pak zmizela, docela mi chyběla. Nedělám si legraci. Mrzelo mě, že jí nerozumím. Svým způsobem byla inteligentnější než všechny ostatní mouchy, se kterými jsem měla tu čest.
Naděžda Špásová
Ano, mluvím s naším pejskem jako s dítětem a vím, že mi rozumí a určitě nejsem sama. A přiznám se že se za to vůbec nestydím.
Lenka Kočandrlová
Nemělo by se přehánět s tou personifikací zvířat...Ale i já mluvím s našimi kočkami,ačkoliv mnohdy na nich vidím to absolutní nepochopení ve stylu Simpsonových,kdy měl jednou Bart psa Spasitele,zkoušel ho vycvičit,ale pes rozuměl těm řečem asi ve stylu bla-bla-bla.Tak nějak to většinou dopadne.
Miloslava Richterová
Hezké téma, pěkné příspěvky. Mluvit se všemi domácími zvířaty je běžné a žádoucí, dokonce stačí se smát nebo mračit a už komunikujeme :-) myslím, že na čelo si dnes nikdo neťuká. V obchůdku směrem k pejskovi: ,,Tak kterou mističku vybereme, Matýsku? Jaká by se ti víc líbila?" :-) (Některé metody cvičitelů psů jsou již zastaralé.)
Anna Potůčková
Povídám si se všemi našimi pejsky a to i s pejsky které má dcera. Moc dobře nám rozumí a když se řekne třeba "chceš piškotek" tak by jim radostí i ocásky uletěly.
Jitka Caklová
Já mám plyšového tygříka a je to moje zlatíčko. Má krásné oči a moc hezky se mi s ním povídá. :-) :-)
Eva Klímová
Mám jezevčici , rozumí hodně , ale je tvrdohlavá a někdy dělá "hluchou" , to znamená že nechce a čeká "která z nás vyhraje " , důslednost je nutná , zvláště u jezevčíků . Ale je to zlatíčko , ještě pár let a začne mluvit .
Zuzana Pivcová
Konverzace s kočkami je pro nás každodenní samozřejmostí. Když potkám někoho s pejskem nebo na návštěvě také na zvířátka mluvím. Vůbec mi to nepřipadá divné, natož třeba směšné. Nerozumějí třeba všem slovům, i když některým už ano, ale vnímají barvu hlasu, gesta, situaci. A hlavně vycítí psychické naladění.
Daniela Řeřichová
Nejen se psy, ale i s králíčkem, morčaty, andulkami... :-)
Danuše Onderková
Pejska nemám, ale se známými si také ráda povídám. Od sousedů Tajra mi kontroluje při každé procházce misto přede dveřmi. Hlavně když jsem delší dobu pryč. Ke stánku mi chodil pán s Ritou, naučila se ke mě chodit na piškoty a pokaždé jsme si povídali. Dcera měla 13 let Andulku a povídali jsme si s ní také dost často. Říká se, že kdo má rád zvířata, má rád i lidi a naopak. Moc pěkný článek.
Věra Ježková
Psa nemám, ale mluvit s pejsky je pro mě normální a příjemné. Stejně jako s kočičkami. Když byl nedávno přítel v nemocnici, říkala jsem Bišince, že budeme páníčkovi držet tlapičky a pěsti, aby se brzy vrátil domů. A už jsem na íčku jednou napsala: Na přechodu přes ulici mě zaujala paní, která se obrátila na neposlušného pejska s otázkou: Prosím tě, co si o sobě myslíš?
Alena Velková
Náš pes rozumí spoustě slov, občas s ním taky mluvím, ale on často nedbá...ale stačí v odlehlé místnosti zašeptat. "Já mám něco dobrýho" tak se přiřítí a sám od sebe začne plnit povely, které ani nedostal, jen abych mu tu dobrotu dala :-))
Jana Kollinová
Povídám si s Čikinou a vím, že mi rozumí. Četla jsem, že pes rozumí slovům tak jako tříleté dítě.
Eva Krausová
Já také s Robinem mluvím. Pes z tónu řeči pozná, jak se páníček cítí. A rozumí, když mu řeknu tady máš vodičku, napij se - chvíli kouká a pak se napije. Nebo když mu řeknu večer kde máš pelíšek, podívá se směrem k pelíšku. Poté mu řeknu běž do pelíšku a on si jde do pelíšku lehnout. Nejvíce psi myslím rozumí tomu, když se jim řekne jdeme ven. Robin, když se mu večer ven zrovna nechce, tak na to reaguje, že si jde lehnout do pelíšku. :-) Jakoby mi odpověděl nikam nejdu. Dokonce když řeknu jdeme ven, koukne se do okna, protože ví, že za oknem je venku. Za oknem mám budku pro ptáčky, které krmím. Už i rozumí slovu ptáčkové. Ale to znají všichni majitelé psů, kteří s nimi souzní.
Jiří Dostal
:-) Chování a vztahy zvířat a lidí? Zpodobnění se dostaví při všímavé praxi jedna dvě... :-) Mezi antropomorfním bohem a hafanem či číčou není snad ani rozdíl. :-)
Margita Melegova
Mluveni na zvirata neni jen soucasna skutecnost, pamatuji z vesnice kdy pribuzni mluvili na kravu ze pekne spustila mleko, na kone ze jeli dobre v zaprahu, nikdo to nerozebiral jako problem, slo o zive tvory a ten pristup k nim odpovidal tehdejsi dobe, dnes jsme obklopeni jinymi tvory, nejsou to sice nasi zivitele ale spolecnici v domacnosti a pristup k nim je stejny, vlidne slovo je podekovanim za jejich roztomilost a pritulnost.
Libuše Křapová
Pes nejspíš nerozumí větám, ale zcela určitě rozumí jednotlivým slovům. Navíc vycítí z řeči člověka, jaký k němu má dotyčný vztah. Lásku, lhostejnost, strach i nenávist. Při výcviku samozřejmě věty vadí, užívají se jen povely, ale proč by se nemělo s pejskem si povídat mimo výcvik? Cítí se pak příjemně majitel i samotný pes Já s Ferdou také mluvím, já rozumím jeho řeči psí a on té mé. A že u toho používám více slov mu absolutně nevadí :-)
Marie Faldynová
Žijeme v době, kdy je na popovídání i pes dobrý. Cítíme se sami, s lidmi je vztah složitější než s tvorem, který ví, že je na nás závislý. Psy jsme měli také, ale přínosnější je nabízet osamělým lidem přátelství. Ale je to daleko těžší.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše