Články o láskách a o legu mne inspirovaly. Já totiž mám celoživotní lásku, které jsem věrná. Lásku starší, než k mé milované kytaře. Miluju stavebnice. Od malička.

Za našich mladých let jsme měli kostičky dřevěné a barevné. Náš táta z nich uměl úžasné hrady, ale i my s bráškou jsme se snažili. Kombinovali jsme hranolky, válečky, kostičky tenčí i tlustější, stavěli hrady vysoké i široké, nikdy se mi to neomrzelo.

Jako školní děti jsme objevili stavebnici Merkur. Určitě po někom poděděnou, na hračky v naší domácnosti nezbývalo, ale nám to nevadilo. Sami jsme prohlásili autojeřáb z obchodu z hračkani za předražený, koupili si kolečka v prodejně s modelářskými potřebami a po mnohém usilovném snažení jsme si autojeřáb vyrobili. A když jsme vyzkoušeli, že funguje, šli jsme vymýšlet zase něco jiného.

Moc se mi líbila plastová stavebnice, kde se duté modré válečky spojovaly žlutými čepy. Válečky byly rovné, do T i trojité rohové. Ono se to špatně popisuje, ale daly se z toho vyrábět třeba židličky a stolečky, navíc se stavebnice dala koupit malá a přikoupit další malá když na to bylo. Tím jsem získala další dílky na stavění. Dodnes si pamatuju, že mě to sestavování úžasně bavilo.

Bráška si kupoval jednoduché stavebnice letadel, bez motoru na házení. Uměli jsme také postavit draka, jednoho jsme koupili a ty ostatní už jsme dělali sami. Z elektromotorku na baterii jsme si udělali malý mixér. Moc velkou sílu neměl, ale fungoval a my byli spokojení. Umíchal obsah skleničky od hořčice. Také jsme měli loďku poháněnou tímto elektromotorkem. Však je brácha dnes vyučený elektrikář a všeuměl, který opraví, co je třeba.

Jako maminka jsem naše děti zásobovala stavebnicemi všeho druhu. Jednou jsem takový úlovek donesla domů když děti spaly po obědě. Než se vyspaly, stavebnici jsem dvakrát vypotřebovala na výrobky a zase rozebrala na díly. Manžel mne se zájmem pozoroval a pak se zeptal: Koupila jsi to dětem nebo sobě? 

Lega jsem domů donesla tolik, že u třetí stavebnice děti moudře prohlásily, že už to stačí.

Vnoučata mají zase jiné stavebnice, takže mohu stavět u nich a jsem moc ráda, že mi vnoučata půjčují svoje hračky. Spolu se o ně tahají, ale babičce je bez problémů nechají...

Syn se snachou mají rádi nejen stavebnice, ale i společenské hry, které mne vnoučata musí napřed učit hrát. My znali jen dámu a Člověče nezlob se, dnes  toho mají děti daleko víc. Ale stejně - nejlepší hračka je stavebnice!