Než-li se k vlastnímu zážitku dostanu, musím vám vysvětlit či připomenout to, že mnoho věcí, které jsou nyní samozřejmostí, za našeho mládí neexistovalo. Dnes, když jdete do drogerie, nejsou spreje ničím zvláštním. Je jich tam plno, ať už saponáty na úklid, s parfémy, deodoranty i s laky na vlasy a bůh ví s čím jiným. Vždy tomu tak nebylo, před 50 lety se spreje u nás nevyráběly ani nedovážely. Na zpevnění účesu se kupoval Susi lak v půllitrové láhvi a k tomu skleněný rozprašovač. Problém byl, že se po několikerém použití a zaschnutí lakem zalepil a bylo třeba ho vyvařit. Často nevydržel, praskl a já jsem musela sehnat a koupit jiný.Těchto mých trablů si všiml můj tehdy asi 10-letý synek a rozhodl se, že mě překvapí a ze svých úspor z kapesného mi k Ježíšku koupí nový.

Nastal Štědrý den, každý jsme pod stromečkem nalezli nějaký dáreček. Vybalím balíček "mámě" a dostala jsem záchvat smíchu. Můj chlapec se na mně trochu překvapeně, trochu ustrašeně díval, co se mi stalo, čemu se tak řehtám. "Mami co jsem udělal, proč je ti můj dárek tak k smíchu?" Hodnou chvíli jsem nemohla pro smích a slzy odpovědět, až po delší době říkám "K čemu jsi mi to koupil?". "No přece na ty tvoje vlasy, na ten tvůj lak."  "Lubko, ale vždyť je to klystýr" a vysvětlila jsem mu, k čemu se to používá.

Dítě zesmutnělo, skoro mu bylo do pláče, že to špatně vybral, ale já mu říkám :"Nic si z toho nedělej, dals mi ten nejkrásnější dárek, protože smích prodlužuje život a já díky tobě jsem se tolik nasmála, že tu určitě budu nejmíň o deset let déle." Tím jsem ho uchlácholila a ještě dlouho jsme se touto nezapomenutelnou vzpomínkou společně bavili.
Přesto, že jsem tuto zdravotní pomůcku nikdy nevyužila, několikrát se stěhovala a uplynulo mnoho let, mám ji doposud, protože jsem nikdy neměla srdce se ji zbavit.

Takže i tak může vypadat nejmilejší a nejveselejší vánoční dárek.